4 důvody, proč si kupujeme oblečení, které nenosíme

Tohle platí zejména u nakupování online, kdy si oblečení nemůžeme vyzkoušet, zato je nám rovnou předváděno na pohledné modelce. Když si ho zkoušíme představit, je nám zatěžko vizualizovat přímo naše nedokonalé já – s bledou kůží, lehce nahrbené, s kily navíc… nebo zkrátka s normálními křivkami. Místo toho vidíme kohosi, kdo se nám vzdáleně podobá – nejspíš onu sošnou modelku kříženou s nejlepší možnou verzí našeho já. Realita doma před zrcadlem je pak ale jiná, a tak oblečení často končí na dně skříně, kde čeká, až pro něj budeme dost dobří.

 

Ten vtipný svetr se bude skvěle vyjímat na vánočních fotkách. V tomhle barevném ponču se úplně vidím – při romantické procházce u Eiffelovky v Paříži. A tyhle šaty určitě využiju na svatbě kamarádky – tedy pokud se nějaká příští rok odehraje... Je to tak, jakmile se nám v obchodě něco zalíbí, rozjede se fantazie naplno, vymýšlíme konkrétní situace jak ze života našich oblíbených filmových hrdinek a pranic nás nezajímá, že v lepším případě nastanou jednou, v horším vůbec.

 

 

Ve skrytu duše víme, že ty boty tak úplně nesedí ve špičce a malíčky jsou z nich celé rudé, ale jinak jsou dokonalé! Ty džíny by mohly být pružnější, ale jinak je to přesně TEN střih a barva! Ta průsvitná halenka je sice trochu za hranou, ale je tak krásná a trendy! Jakmile se nám nějaké oblečení zalíbí, posloucháme tu část vnitřního já, která se snaží nákup ospravedlnit, zatímco tu kritickou, která vidí nedostatky a naše limity, ignorujeme. Doma ovšem zpravidla vystřízlivíme – boty skutečně tlačí, do džín je nám nepříjemné se cpát a na halenku zatím ještě nebyla ta správná nálada.

 

Tohle je spíš problematika postavená opačně – někdy se do nějakého kousku natolik zamilujeme (popřípadě do něj tolik investujeme), že ho raději ani nechceme nosit, nedej bože čistit nebo prát. Vzpomínáte, jak se Carrie ohradila proti Aidanovi, když se opovážil sáhnout do jejího šatníku, vytáhl jeden bizarní model a důrazně se ptal, proč má doma tolik hadrů, které nenosí? „Na to nesahej, to je Cavalli!“ zaječí na něj. Psychologové a ekonomové tento postoj nazývají averzí ke ztrátě, což znamená, že strach z nenahraditelnosti je pro nás silnější motivací než příležitost se ukázat. Proto všechny ty značkové, nekřesťansky drahé, hedvábné, kašmírové a jinak choulostivé kousky ochraňujeme, jako by to byly vzácné objekty určené do vitríny, než k běžnému nošení. A místo módních ikon jsou z nás módní sběratelé.