Doplňky stravy mnohdy tělu spíš škodí, než pomáhají, říká vědkyně Denisa Stránská

Denisa Stránská se svému oboru věnuje víc než dvacet let a je uznávanou vědkyní, která vyvinula inovativní lékové formy (například bez polykání tablet) a přípravky na podporu imunity. Už během studií chemie ji víc než samotná syntéza látek fascinovalo fungování lidského těla. Tahle zvědavost ji později přivedla až k farmaceutickému výzkumu i vývoji produktů, které se snaží stavět na datech, ne na slibech.

Jaká byla vaše cesta k vědě? Byl to vždy váš sen?

Popravdě ještě ve třetím ročníku na gymnáziu jsem myslela, že budu studovat práva, možná proto, že mi to přišlo lukrativní, každopádně nakonec vyhrála má láska k chemii, biologii i matematice. Cesta až k dnešku nebyla moc snadná. Studovat chemii bylo hodně obtížné, obzvlášť, když jsem si vybrala nejtěžší obor na fakultě. Organická chemie mě bavila, ale spíš než syntéza látek mě fascinovalo fungování lidského těla.

A to mi zůstalo až doteď. Vlastně až pět let po vystudování VŠCHT jsem se pustila do doktorského studia na farmaceutické fakultě v Hradci Králové. Dceři byly v té době tři měsíce a chvíli na to jsem zakládala novou firmu. Nicméně se ohlížím s úsměvem na tváři, s vděčností a velkou pokorou. Jsem šťastná, že můžu dělat práci, která pomáhá lidem.

Věda bývá vnímaná jako pomalý a pečlivý proces. Dnes se ale očekávají rychlé výsledky a okamžitý dopad. Jak tenhle tlak mění samotnou podstatu vědecké práce?

Vědecká práce by měla být stále pečlivým procesem. Ano, pomáhají nám nové technologie, které kupříkladu dokážou navrhnout strukturu nové léčivé látky. Tak by se dalo říct, že může dojít ke zkrácení času vývoje o pár měsíců nebo malé jednotky let, ale ta finální práce na všech preklinických i klinických studií se stejně musí odpracovat.

Co vás nejvíc ve vaší práci vyčerpává? Nedostatek financí, administrativní zátěž, nebo pocit, že musíte svou práci obhajovat před veřejností?

Asi nejvíce mě vyčerpává nedůvěra investorů ve start-upové projekty. Stát v tomto hraje minoritní roli. Ano, máme řádu grantových projektů, nicméně je zde vysoká administrativní zátěž a mnohdy nutnost spolupráce s akademickou sférou. Jenže svět komerční a akademický plyne zcela odlišně, v tom komerčním je velký tlak na výsledky a komercializaci, protože je potřeba generovat zisky. A tak, i když ten komerční potenciál mnohdy máte, nemá vám ho kdo financovat. V tomto velmi zaostáváme za zahraničím. Sama jsem s tímto bojovala několik let a cítila obrovskou frustraci.

Umělá inteligence dnes vstupuje do všech sfér života, i do vědy. Může AI změnit samotnou roli vědce – od objevitele ke „kurátorovi dat“, který spíš vyhodnocuje než objevuje?

Myslím, že jen do malé míry. AI nemá ruce a tu vědeckou práci stejně někdo musí jít udělat. Může kupříkladu, jak jsem zmiňovala, pomoci navrhnout nové struktury látky, pomoci s diagnostikou, takže bych AI brala spíše jako pomocníka, nikoliv konkurenta. Sama jsem se několikrát přesvědčila, že informace, které mi AI poskytla, nebyly relevantní. Co zde ovšem vnímám jako jisté riziko, je to, že já vím, kde si mám odborné informace dohledat, laická veřejnost příliš ne, a pak často věří nesmyslům.

Měli by vědci umět „mluvit k lidem“, aby jim výsledky své práce vysvětlili?

Vědecká obec má často své oddělení, které komunikuje s veřejností. Komunikace je určitě důležitá, ale jde i o její načasování. Často vidíme nadějné titulky, jak vědci objevili lék na nějakou nemoc, ale vzápětí se dozvíte, že léčivá látka půjde teprve do preklinického hodnocení, a tak se bavíme o dalších třeba deseti letech, než se přípravek dostane na trh, a ještě o relativně malé šanci v tomto stupni vývoje na úspěch. Navíc sama vím, jak je komunikace s veřejností náročná. Jednak musíte odbornou věc vysvětlit laicky za použití vlastně neodborných slov, a také média si vytáhnou jen marketingově chytlavou část a často obrátí její smysl.

Jako vědkyně a farmaceutka máte v mnoha směrech poměrně revoluční názory, pokud jde o potravinové doplňky, kterými se náš svět jen hemží. Často zdůrazňujete, že lidé je berou zbytečně a impulzivně. Co přesně si pod tím máme představit?

Víte, dělat vědu, být lékařem či farmaceutem je dřina. Studujete vlastně celý život a pak se máte dívat na marketingové nesmysly, nebo máte poslouchat, jak si něco lidé přečetli na internetu, no to mě nenechává v klidu. Kam se poděl zdravý selský rozum? Proč se nemůžeme kupříkladu na středních školách učit nějaké farmaceutické základy, abychom věděli, proč se některé látky podávají orálně a některé injekčně, jaké signály nám tělo vysílá bolestí a tak dále?

Většina populace se bojí chemie, ale proč? Chemie je všude kolem nás, vzduch, voda, lidské tělo, chemie jsme my. Doplňky stravy jsou naprostou džunglí a mnohdy nemají s vědou nic společného. Nejen, že se u nich neprokazuje účinek, jako je tomu u léčiv, ale často se přebírají zdravotní benefity látek například z ayurvédské medicíny, která je ovšem komplexní a jedna vytržená část může paradoxně i škodit.

Vědkyně a farmaceutka Denisa Stránská říká: Pokud se budeme vhodně stravovat, nebudeme s vysokou pravděpodobností nuceni tolik sahat k doplňkům stravy.

Jaké jsou největší omyly, které mají lidé o doplňcích stravy ve vztahu ke zdraví a imunitě?

Pro mě je největším omylem nebo možná spíše chybou důvěřovat bez prověření. Spoléháme si více na jiné než na nás samotné. Je naprosto typické, že lidé berou řadu vitamínů, protože ty jsou přece dobré pro tělo. Ale spousta z nich se dokáže vzájemně ovlivňovat. Kupříkladu si vezměme takové železo, to dokáže zabránit vstřebávání podobných iontů (vápník, hořčík, zinek a jiné) zkrátka proto, že se všechny vážou na podobné přenašeče.

Platí to samozřejmě i obráceně. Nebo bylinky, které mají veliký potenciál, ale i zde platí všeho s mírou a vždy bychom měli informovat lékaře nebo lékárníka, že je užíváme. Našli bychom spoustu dalších příkladů. Moc chceme pomoci tělu, ale často děláme pravý opak.

Kdy je podle vás doplněk stravy skutečně užitečný, a kdy je to spíš marketingový trik bez efektu?

Když je skutečně potvrzená lékařem nějaká deficience, pak má smysl užívat po nějakou dobu patřičný doplněk stravy. Navíc jak název vkusně napovídá, jedná se doplněk stravy, ta totiž hraje jednu z klíčových rolí našeho zdraví. Pokud se budeme vhodně stravovat, nebudeme s vysokou pravděpodobností nuceni tolik sahat k doplňkům stravy.

Často slýcháme, že jsou doplňky stravy spíše placebo. Jak můžeme jako laici vůbec hodnotit důkazy o jejich účinnosti? A na co bychom se měli zeptat před nákupem?

Psychika hraje značnou roli ve zdraví člověka. Víra dokáže nastimulovat mozek k úžasným výkonům. Vzhledem k tomu, že se doplňky stravy netestují na účinnost, očekávání a subjektivní symptomy jsou tedy významné. Samozřejmě máme například vitamin D nebo železo, které mají jasný měřitelný biologický efekt. U hořčíku může být situace odlišná. Především v poslední době máme na trhu řadu různých forem, anorganické i organické. Prodejci se předhání, který je ten nejlepší. Ano, určitě některé formy jsou lepší než jiné, ale pokud nemáte deficit v těle, dost pravděpodobně to vůbec nepoznáte, pozná to jen vaše peněženka.

Jste kritická k impulzivnímu užívání potravinových doplňků, nebyl pro vás vývoj vlastního přípravku na imunitu na principu lysofosfolipidů určité vnitřní dilema? Jak byste obhájila, že právě tenhle dává smysl?

Nebyl totiž vyvíjen s původním záměrem doplňku stravy, ale vše směřovalo cestou standardního farmaceutického vývoje. Stojí na pevných vědeckých datech o fungování lysofosfolipidů, tělu vlastních látek. Ty jsou studovány již více než 30 let a poslední roky nám ukazují jejich možný potenciál v řadě oblastí lidského zdraví. To, že jsme nakonec přistoupili k doplňku stravy, bylo z důvodu pomoci lidem teď, a ne až za deset let.

Jak vývoj probíhal a co bylo na tom procesu nejtěžší? A proč by měli lidé sáhnout právě po něm?

Vývoj byl velmi dlouhý s řadou slepých uliček. Víte, něco vymyslet a udělat ve zkumavce je jen jedna část úspěchu. Převést pak produkt do průmyslové výroby je ta další. Mnohokrát jsme selhali, ale naštěstí my vědci jsme na neúspěchy vlastně tak nějak zvyklí, takže nás nezastavily v pokračování. Je za tím obrovský kus práce.

Nemáte pocit, že se z imunity stal strašák, na kterém se dá dnes prodat prakticky cokoli – od vitaminů po exotické extrakty? Kam se podle vás ztratila hranice mezi prevencí a manipulací strachem?

Neřekla bych strašák, ale určitě imunita hýbe světem a našimi peněženkami. Nikdo nechce být nemocný a v době řady autoimunitních onemocnění a rakoviny je zřejmé, že se z imunity stal rukojmí. Proto se tak daří novým doplňkům stravy. Stačí totiž správně použít slova a hned je na světě obava o své zdraví a pochybnosti, zda vše dělám správně. Hranice mezi manipulací a prevencí se vytratila s dobou internetu a sociálních sítí. Nic se nešíří tak rychle jak negativita, agrese a strach.   

Nezbavujeme se odpovědnosti za vlastní životní styl, když spoléháme na doplňky? Nejsou někdy tak trochu naše alibi?

Doplňky stravy i některé léčivé přípravky jsou zkratkou, která ale nemusí vést k našemu dlouhodobému cíli. Bolí mě hlava, sáhnu pro prášku na bolest. Mám křeče, sáhnu po hořčíku. Když tyto cesty přestanou fungovat, často nehledáme chybu u sebe. Sami a naprosto dobrovolně volíme rychlou cestu, protože ta zkrátka méně bolí. Základem našeho zdraví ale vždy bude správný životní styl.

Když byste měla doporučit jedinou věc pro imunitu, která není v kapsli ani v krabičce – co by to bylo?

Určitě spánek, tolik opomíjená činnost, která má ovšem naprosto zásadní vliv na naše zdraví. Existuje řada velmi kvalitních studií hodnoticích vliv spánku nejen na naše psychické zdraví, ale i to fyzické, na fungování mozku, syntézu hormonů. Je nezbytné respektovat cirkadiánní rytmus těla.

Co byste si jako vědkyně přála nejvíc? A když byste dnes začínala svou kariéru, byla by pro vás věda pořád tou správnou cestou?

Věřím, že bych opět sáhla po vědě, protože je pro mě mostem, jak pomáhat lidem. A nejvíc bych si asi přála, aby lidé důvěřovali sobě, tomu, co sami cítí, aby odhodili lenost, zvedli zadek a začali zdravěji žít, ať už se to týká stravy, pohybu nebo psychiky. Život máme jen ve svých rukách.

Zdroje: Autorský text, rozhovor s Ing. Denisou Stránskou, Ph.D.