Od čtyř let věděla, že se stane návrhářkou. K vlastní značce Talabaya přivedla Mirku Talavaškovou divoká cesta plná talentu, dřiny, trpělivosti, momentů „up and down“, ale také štěstí a naděje. Po čtyřiceti letech práce na sobě i svém módním rukopisu pochopila, že ze všech pádů vyjde nakonec vždy silnější a tvořivější. Jaký je životní příběh návrhářky, která umí své vize i krize přetavit v nadčasovou eleganci a radost ze života?
Byly mi čtyři roky. Vidím maminku, jak kreslí po velkých papírech, navrhuje krajky a šaty. Šije mi šatečky, vypráví o umělcích a nechává mě nahlédnout do svého světa. Ten obraz mám dodnes před očima. Asi tehdy se to rozhodlo. V deseti letech jsem už přesně věděla, jaké školy chci studovat. A splnilo se to.
Paříž mě ovlivnila nesmírně, otevřela mi úplně nový svět. Žila jsem kousek pod Montmartrem, obklopená africkou, arabskou a jihoamerickou komunitou. Najednou to nebyly jen knížky a dokumenty, ale realita, kterou jsem každý den zažívala. Okamžitě jsem pochopila, že právě toto je pro mě nekonečný zdroj inspirace – kultura celého světa, spiritualita, krása v jinakosti. Díky tomu jsem se ve své tvorbě vyhranila a odlišila. A právě to přivedlo za mnou mou první klientku pracující na Blízkém východě. Přirozeně to pak vedlo k mému zájmu o tamní trh. A tak vznikla i značka Talabaya. Je to příběh, na který jsem opravdu pyšná. Na sever mě přivedla láska. Žijeme na samotě u jezera, jezdím sem zpomalit, dýchat čistý vzduch, cvičit CrossFit, celkově žít zdravěji a učit se nové věci – jako třeba, jak se správně nořit do zamrzlého jezera nebo jak dělat v AI programech. Také píšu svou první knihu Kultivace krásou. Je to moje klidová základna, místo, kde dobíjím energii.
Talabaya má svůj příběh už v samotném názvu – Tal jako počátek mého příjmení Talavašková a abaya je tradiční dámský plášť nejen na Blízkém východě. Symbolicky tak spojuje evropskou eleganci s orientální tradicí .Impuls přišel od klientky, která odcházela pracovat do Saúdské Arábie a potřebovala šatník, který bude respektovat místní kulturu, ale zároveň zůstane evropsky elegantní. Vznikl styl, který sklidil obrovský ohlas u jejích kamarádek a kolegyň. Na konferenci byla zakladatelka Islamic Fashion Design Council, Alia Khan, která mě pozvala na prestižní projekt Pret-a-Cover Buyers Lane v Dubaji. Můj blízký přítel mi tehdy pomohl finančně Talabayu zrealizovat a za tři měsíce jsem letěla do Dubaje na svou první prezentaci, kde už byla domluvena média. A Talabaya se dostala do butiku BeYou patřícího místní šejce, následně do pop Up BHV Marais v Dubaji, Debenhams v Kuvajtu a nakonec i do Harvey Nichols v Rijádu. To byl pro mě obrovský úspěch a silný moment hrdosti.
Já mám svoje klientky opravdu moc ráda. Jsou to „boží baby“ – krásné, chytré, kultivované, podnikavé, plné energie. Mají v sobě ten okouzlující spirit, jiskru, která jim umožňuje žít naplno a mít radost ze života. To je něco, co se nedá naučit – to buď v sobě máte, nebo ne. Většinu z nich spojuje chuť poznávat, cestovat, objevovat, být autentická. Ať už je to Češka, nebo klientka z Blízkého východu, všechny mají ten vnitřní motor, který přitahuje okolí. Klientky z arabského prostředí jsem osobně potkávala méně, protože o ně většinou pečoval personál obchodu, ale i tak cítím, že sdílíme podobný přístup – ženskost, noblesu a touhu po originalitě.
Právě tím, že to bylo jiné. Od začátku jsem si vytvářela fúzi – něco od nich, něco od nás. Kombinovala jsem evropskou střídmost a střihovou čistotu s jemnými orientálními detaily. Tak trochu „exotika“ pro obě strany. Dalo se z toho vycítit, že tohle je moje, to poznávám, a přesto je to jiné.
Pro většinu lidí znamená elegance nadčasovou klasiku. Pro mě ale elegance začíná mnohem dřív. Někdy je to jen pohyb látky při chůzi, ten okamžik, kdy se materiál krásně rozvlní… Můžete mít na sobě tisíc vzorů a barev – pro někoho by to byl chaos, ale pokud je v tom harmonie, pak je to pro mě elegance. Je to soulad ducha a „formy“ nositelky.
Tvůrčí krizi jsem zažila už několikrát. Vždycky to přišlo ve chvíli, kdy jsem pracovala dvanáct, čtrnáct hodin denně. A v určitém momentu jsem najednou cítila, že to celé ztrácí smysl. Nejen práce samotná, ale i ten módní svět kolem. Asi nejtemnější období přišlo v covidu a po něm. Talabaya se tehdy pomaličku a krásně rozjížděla v Dubaji a Rijádu, měla jsem kolekce připravené pro Harvey Nichols, do Kuvajtu a Dubaje, a pak se všechno ze dne na den zastavilo. Dva roky se nic nedělo. Seděla jsem v Praze, zavřená v ateliéru, a netušila, co bude dál. Když se svět začal znovu otevírat, české fabriky, s nimiž jsem dřív spolupracovala, už neměly kapacity. Propustily lidi a braly jen velké klienty. Pro malé značky, jako je ta moje, prostě nebylo místo. Musela jsem začít znovu, hledat nové dílny, nové lidi, nový systém. Nakonec jsem je po roce našla v Istanbulu a byla připravená na restart. A právě tehdy mi zemřel investor, krásný člověk, který byl nejen mým obchodním partnerem, ale především dlouholetým přítelem. To byla obrovská ztráta. Najednou se všechno zhroutilo a já měla pocit, že už vůbec nic nemá cenu. Trvalo mi další dva roky, než jsem se z toho zvedla.
Přestala jsem tlačit na výkon a dovolila si úplně zastavit. Znovu jsem se začala ptát, proč svou práci vlastně dělám… Ne kvůli slávě, uznání nebo abych někomu něco dokazovala, ale kvůli sobě. Protože skrze tvorbu se učím chápat svět i samu sebe. Naplňuju si svou osobní pouť.
Z téhle vnitřní pauzy se zrodil nový nápad – moje zatím „miminko v plenkách“ – Again & Better. Znovu a lépe. Je pro nevěsty, které se vdávají podruhé, potřetí, nebo třeba poprvé – ale s vědomím, že tentokrát to udělají jinak, lépe. Pro ženy, které už nejsou ty naivní princezny, ale královny.
Náhlá smrt mého blízkého kamaráda mi klid a nadhled rozhodně do života zavedla. Od té doby se na život dívám jinak. Uvědomila jsem si, že všechno, čeho se bojíme, má ve skutečnosti menší sílu, než si myslíme. Když mám strach nebo mě něco rozhodí, vzpomenu si na něj. Je to pro mě obrovská opora. V tu chvíli vím, že dokud žiju, mám šanci věci měnit. Dokud žiju, mám možnost se o svůj život taky porvat.
Chci čtivou formou psát o tom, jak je důležité obklopovat se krásou – vědomě a s respektem. Jak moc ovlivňuje, kým jsme a jak se cítíme. Abychom se hezky oblékali, obklopovali uměním, dívali se na kvalitní filmy, poslouchali skutečnou hudbu a četli knihy, které mají hloubku. Protože to všechno nás kultivuje, aniž si to často uvědomujeme. Kniha propojuje psychologii, filozofii, historii a módu – mé dlouhodobé vášně a zájmy. Chci ji opřít i o pohled lidí z různých kultur, protože krása má v každé zemi jiný jazyk. Nechci, aby to byla jen esej o estetice. Měla by to být hlubší sonda do toho, jak se prostřednictvím vnímání krásy můžeme stát lepšími, vědomějšími lidmi. Zatím mám milion poznámek, nápadů a zamyšlení… ale pomalu se to skládá dohromady.
Radost mám, když se někomu opravdu šikovnému daří. Baví mě aha momenty, kdy vám něco docvakne. Mám radost z každého setkání po dlouhé době, z každého „poprvé“, co zažijete. A nejvíc z toho, když má někdo radost a směje se. Dojme mě západ i východ slunce, lidskost, pochopení, moudrost… A láska. Ve všech podobách.
Zdroj: autorský rozhovor s Mirkou Talavaškovou
autorský rozhovor s Mirkou Talavaškovou
79 Kč
79 Kč
84 Kč
