Sýpka v předpolí zámku Lemberk je důstojnou ozdobou malebné barokní krajiny nedaleko Jablonného v Podještědí. Kdysi sloužila k uskladnění obilí, dnes je z ní díky úsilí a nadšení jejích majitelů Lucie Havlové a Tomáše Hendrycha živé kulturní centrum.
Velká sýpka v Lemberku byla postavena na pískovcovém ostrohu proti vstupu do stejnojmenného zámku.Stalo se tak při jeho raně barokní přestavbě ve druhé půli 17. století; měnil se z původního hradu, který tu stál od 13. století. „Památku k oživení jsme si vybrali emocionálně,“ uvádí Lucie Havlová, jedna ze dvou současných majitelů oné sýpky. Racionální úvaha přišla po volbě srdcem… Místo s Tomášem Hendrychem, druhým majitelem, nevybrala náhodně: oba sem jezdili od dětství na návštěvy za rodinnými přáteli a kamarády. „V 70. a 80. letech tady sídlila komunita výtvarníků, překladatelů, restaurátorů i dalších intelektuálů, kteří zachránili před zchátráním řadu místních stavení a zároveň zde našli svobodné útočiště před komunistickým režimem. Byla to oáza klidu, tvůrčího!“ popisuje Lucie, absolventka VŠCHT Praha. „Vždy jsme se snažili něco objevit, pomyslně prokopnout dveře dál. Celý zdejší kopec se nám líbil, získal si nás atmosférou. Zároveň jsme vítali, že objekt můžeme zachránit a něco krásného po nás zůstane,“ tvrdí Tomáš Hendrych, dlouholetý mim a absolvent pantomimy na HAMU.
Budovu přebírali v havarijním stavu.„Z jedné strany nebyla vidět, jak zarostla náletovými dřevinami. Zrovna v místech, kde do ní byl vstup. Museli jsme nejdřív vše vykácet, abychom se do sýpky dostali,“vzpomíná Tomáš. Krovy shnilé, krytina samá díra, takže do stavení pršelo a v zimě byla půda plná sněhu. První, do čeho se tedy noví majitelé pustili, byla střecha. Až poté mohli v obnově pokračovat. „Od začátku jsme chtěli zachovat ducha místa. Opravit jen nejnutnější, zbytečně nic nepřestavovat. Minimalisticky, s respektem, aby prostor i vše další sloužilo, ale nic navíc,“ vysvětluje Lucie záměr, aby sýpka zůstala i dál sýpkou, a dodává, že rekonstrukční kroky konzultují s NPÚ. „Koupili jsme sýpku roku 2020 od vlastníka, jenž ji chtěl přestavět na luxusní hotel, což narazilo na odpor místních i památkářů,“ upřesňují majitelé s tím, že následný rok se pustili do akce. „Naštěstí jsme měli k dispozici kvalitní stavebněhistorický průzkum, z něhož jsme mohli při rekonstrukci vycházet. Bylo jasné, co je na budově cenné a stojí za to zachovat. To ušetřilo práci,“ přibližuje spolumajitelka a připomíná, že náročná práce, jíž je záchrana památky, se neobejde bez vícezdrojového financování. „Do oprav jsme vložili vlastní peníze, ale bez zdrojů z EHP fondů, finanční podpory ze strany ministerstva kultury i Libereckého kraje bychom se neobešli,“ dodává.
„Záchrana nemá smysl, pokud budova nežije. Pro nás je klíčová její náplň,“ říká Tomáš. Proto od roku 2021 sýpka hostí výstavy, workshopy, koncerty, semináře, z nichž zásadní byl ten nazvaný Živá památka.„Zajímalo nás, co je pro památku důležitější: zda fyzická záchrana, obnova, či co nese jako zprávu, tedy, co se v ní bude odehrávat. Věříme, že bez toho druhého se neobejde,“ myslí si Lucie s tím, že jejich cílem není vytvářet jen materiálně krásný svět. Chtějí vytvořit i místo pro setkávání, projekty, výstavy, edukace.„Sýpka je v barokní krajině s bohatou historií od Zdislavy z Lemberka přes působení dominikánského kláštera až po konání sochařských sympozií v 90. letech. To místo netřeba ničím překřičet,“ přidává Lucie. Proto ani vize nejsou přehnané, jen promyšlené. Třeba sochařský park! Nenásilně by doplnil krajinu dobře volenými díly v místech, kde přirozeně vyplní okolí.
Článek vyšel pod původním titulkem Sýpka plná umění v časopise Marianne Venkov & styl číslo 10/2025. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.
Zdroj: článek vyšel v časopise Marianne Venkov & styl, redakčně upraveno
