Tady stálo muzeum peří, opodál hospoda U Sirotků a škola, kde český génius Jára Cimrman vyučoval. Toť zhruba Liptákov, obec mistrovi nejmilejší, hned po Novém Yorku. Všichni milovníci tohoto velikána by si neměli nechat ujít návštěvu vesnice, která se stala ve filmu slavným Liptákovem. S námi se můžete podívat na to, jak se měnila v čase.
Jak se žije v místě, které je vesnickou památkovou rezervací, a kam se proto stáčí zájem filmařů? „Je tu krásně, ale nevyhýbají se nám trable, které má každá druhá obec,“ míní Jan Ječný, místostarosta, který sem léta jezdil k dědovi jako kluk na prázdniny, pak pomáhat a v dospělosti se tu usadil. Právě jeho dědeček ve snímku Jára Cimrman ležící, spící, který tady vznikl, hrál jednoho z místních mužů.„Co pamatuju, tak tu nebyl žádný obchod. Za první republiky ano, to tu měli koloniál a na začátku vsi hospodu s krámkem. Jenže tenkrát ve vsi žilo na sto dvacet lidí, dnes je nás třicet,“ krčí rameny druhý muž kdysi silně sedlácké obce. „Musím říci, že charakter vsi se nemění, chalupy zůstávají původní, což je i dík památkové péči,“ ukazuje usměvavý zemědělský technik, na jehož zahradě vznikla jediná oáza pro turisty: točí skvělou zmrzlinu. „Že je obec památkově chráněnou zónou, je dobře. To zabránilo, aby u nás někdo postavil dům, který se sem stylově nehodí. Ano, je občas složitější i dražší staré roubenky renovovat, ale tím se uchovává jejich rarita i cennost místa. Důležitý je ze strany majitelů i památkářů rozumný kompromis,“ doplňuje zastupitel František Najman. „Tady se nový dům nepostavil, kromě jedné roubenky na místě staré stodoly,“ zamýšlí se Jan Ječný. Jen v době kolektivizace vznikla u vsi klasická drůbežárna. Ale ta dnes už nestojí.
Malebná ves v Českém ráji, kterou si k natočení části filmu vybrali nejen tvůrci snímků Přijela k nám pouť, Jak dostat tatínka do polepšovny či pohádky S čerty nejsou žerty a v dávnější minulosti komedie Vzbouření na vsi, má v životopisu i smutné časy. „Když došlo ke kolektivizaci, musela z donucení většina zdejších sedláků vstoupit do družstva. V dokladech dokonce podepsali, že už ani nic z nástrojů není jejich majetek a nesmějí se o něj starat. Pak trpěli, když viděli, jak se jejich pluhy, vozy a tak dále válí na návsi. Kde komu co upadlo, to tam zůstalo,“ ukazuje místostarosta historické fotografie, které odhalují družstevní „laxnost“ s tím, že: „Tři rodiny byly vystěhovány.“ Teď je jeden z vyvlastněných statků de facto prázdný. „Druhý koupily dvě pražské rodiny, zvelebily ho a jezdí se sem rekreovat,“ připomíná Najman. Třetí je trvale obydlen. Dnes z původních velkohospodářů (či jejich potomků) nikdo v původním rozsahu činnost neobnovil. „Ze zemědělské obce se stala turisticko-rekreační zóna,“ konstatuje František Najman, podkovář a koňák (má rodovou kovárnu, stojí od r. 1754). Krom toho, že tudy vede turistická modrá na hrad Kost a ves vlastní na svém území krásné údolí Plakánek, má další raritu: roubené domy postavené do okruhlice, tedy kolem okrouhlé návsi.
…museli často Vesečtí říkat turistům, kteří jim bez rozpaků lezli do chalup v domnění, že jde o kulisy k návštěvě. „To už je pryč,“mávne rukou Ječný, který místostarostuje všem devíti lokalitám, jež spadají pod Libošovice. Každopádně veřejné osvětlení je ve Vesci kvůli filmařům vyndavací! A co když se netočí?„Snažíme se s hasiči i pár sousedy pořádat akce, které lidi stmelí, nebo se alespoň vidí. Většina aktivních totiž do práce dojíždí a děti vozí do školy a školky v Sobotce či Libošovicích,“jsou slova muže, jenž skromně neuvádí, že je tahounem většiny aktivit. A mnohé se odehrávají v jeho stodole či hasičské zbrojnici. Vyhlášené jsou tu čarodějnice i otevírání studánek. Mají jednu krásně obnovenou, stojí za vidění. Kdo ji obnovil, je nasnadě… Apropos, veškeré zajímavé dění v obci pečlivě zaznamenává kronikářka Marie Šimůnková.
Článek vyšel pod původním titulkem „U Járy Cimrmana“ v časopise Marianne Venkov & styl číslo 9/2026. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.
Zdroj: článek vyšel v časopise Marianne Venkov & styl, redakčně upraveno