Chalupa Petra Vondráčka: S partnerkou vaří tam, kde kdysi bučely krávy

Když se řekne chalupa, většina z nás si představí víkendový únik z města, praskající kamna, pryskyřici z borovic a klid. Pro Petra Vondráčka to ale není jen útěk. Je to návrat domů. K místu, kde se psala historie jeho rodiny a kde se dodnes peče maso podle receptu prababičky.

Dům, který vypráví příběh

Domek stojí v srdci středních Čech, na rovině, kterou má Petr rád. „Je to tu placatý, ideální na kolo,“ směje se. Na první pohled obyčejná chalupa, ale každý její kout má svou duši. Postavili ji předci z rodu Podneckých už v 19. století. Tehdy to byla jen jedna místnost s pecí a kravský chlívek. V jedné cimře žilo osm lidí a hřáli se jeden o druhého, zatímco v chlévě funělo pět krav. Časem se z místa tvrdé dřiny stalo útočiště. Petrův praděda, legionář a zedník, přistavěl obývák, děda přidal verandu a Petr, když přišla chvíle, splnil sen všech předků: proměnil půdu v obytný prostor. „Chtěl jsem, aby půda konečně ožila. Aby se tu zase hrálo, smálo, žilo,“ říká.

Kuchyně, kde to voní i vzpomínkami

Kuchyně, kterou dnes obdivují všichni návštěvníci, bývala kdysi kravským chlívkem. Místo dostalo novou tvář díky Petrovu strejdovi, který ho v osmdesátých letech proměnil s citem pro detail. Cihlové stěny, tmavě zelená barva a dřevo dohromady vytvářejí příjemnou, téměř irskou atmosféru. Dnes je to srdce celé chalupy – prostor, kde se vaří, povídá a plánuje. Šárka tu s láskou připravuje klasiky: rajskou, španělského ptáčka nebo pečené maso. Petr je zase pyšný na svého králíka podle prababiččina receptu. K němu dělá bílou omáčku podobnou kulajdě a pokaždé, když se pustí do vaření, provoní celý dům. Když se v troubě zapéká zelenina nebo těstoviny, vůně se line až na dvorek a láká kolemjdoucí. Na stole nesmí chybět jejich slavný sto let starý tác po prababičce, kterému říkají točítko. Stačí pootočit a všechno je po ruce – sůl, pepř i šálek kávy. Takové drobnosti dělají z chalupy domov, kde se nejen vaří, ale hlavně žije.

Chalupa, kde se hraje i žije naplno

V létě se většina života přesune ven. Na dvorku stojí pingpongový stůl a o pár kroků dál se hraje badminton. Petr je ten, kdo většinou svolává všechny k pohybu, a když se podaří přemluvit i Šárku, večer patří dlouhým pingpongovým výměnám. Když dorazí kamarádi, vytáhnou šipky nebo si jen tak posedí u ohně a povídají do noci. Když se pak chalupa zklidní a venku se rozhostí ticho, ozve se z půdy hudba. Na stěnách visí kytary, harmonika a staré fotografie z koncertů. Z některých snímků Petr vytvořil mozaiku nad krbem – malou galerii okamžiků, které pro něj něco znamenají. Není v ní žádná okázalost, jen vzpomínky na rodinu, kapelu a přátele. Kousky života, které dávají chalupě duši.

Místo, kde se zastavil čas

Na chalupě Vondráčka a Vaňkové se žije prostě a opravdově. Bez přetvářky, ale s humorem. Jeden den může být Petr v Praze v obleku a moderovat galavečer, druhý den sedí v teplákách s místními u piva. „To mě na tom baví,“ říká. „Být chvíli James Bond a pak zase obyčejnej Pepík.“ Tahle chalupa není jen domem. Je kronikou, která se píše dál – každým uvařeným jídlem, každým tónem, každým smíchem, který se odráží od cihlových zdí. Kdo sem jednou vstoupí, cítí, že tady se na nic nehraje. Tady se prostě žije.

Zdroj: lifee.cz