Jaké druhy růží pěstovaly naše babičky a jejich čtyři triky pro krásné květy i bohatý růst růžových keřů

Díky prozíravým zahradníkům, kteří začali staré odrůdy sbírat, se značná část historických růží zachovala. Proč na ně vsadit i v současné zahradě? Kdysi se nehledělo na velikost a dokonalý tvar každého květu, ale u růží se cenila především jejich omamná vůně, odolnost vůči mrazu a schopnost přežití rostliny i s minimální péčí. Růže našich babiček (často řazené mezi tzv. historické nebo staré zahradní růže) kvetly sice většinou jen jednou v roce, ale zato opravdu velkou záplavou voňavých květů.

Růže stolistá má nádherně vonící plné květy.

Co si vysadit?

Růže stolistá (Rosa centifolia), růže bílá (Rosa alba) a růže galská (Rosa gallica) jsou nejznámější a nejoblíbenější keřové růže, které se na venkově pěstovaly. Růže stolistá má plné, těžké růžové květy s množstvím okvětních lístků, které se pod svou váhou často sklání dolů. Je velmi dobře odolná vůči mrazu. Kvete extrémně bohatě, ale jen jednou v roce - v první polovině června. Byla vyšlechtěna z růže damašské (Rosa damascena), která byl známá už ve středověku. Růže galská je jeden z nejstarších druhů růží vůbec. Keře jsou nižší - do 50 cm, výjimečně dorůstá až do jednoho metru. Je velmi odolná a vytváří husté podrosty. Dosud slouží jako jedna z růží pro šlechtění nových odrůd. A růže bílá? Jde o nesmírně otužilou a nenáročnou rostlinu. Má jemné, krémově bílé až narůžovělé květy a šedozelené listy. Nevadí jí ani horší půda a polostín a většinou roste jako velmi robustní, silný keř.

Bílá růže tvoří husté velké keře a je extrémně odolná.

Jak na skvělý růst a bohaté kvetení

Ač jsou staré odrůdy odolné vůči chorobám a škůdcům a zároveň díky hlubokým kořenům také dobře přežívaly suchá léta i mrazivé zimy, přece jen je třeba se o ně postarat. Tady jsou čtyři triky, které vašim růžím dopřejí lepší kondici a bohaté kvetení i bez moderní chemie a pouze s tím, co měly babičky v kuchyni a ve spíži:

1. Hnojení: Růže bývají „hladové“, to znamená, že potřebují půdu plnou živin. Jak jim je přidat? Pro bohaté kvetení ocení hlavně draslík, fosfor a trochu dusíku. Klasikou je samozřejmě kompost. Ale využít můžete třeba i lógr, který mírně okyseluje půdu a obsahuje dusík, draslík a hořčík. Navíc vůně kávy odpuzuje některé škůdce. Hodí se také drcené vaječné skořápky, které dodávají růžím potřebný vápník. Ten zpevňuje pletiva rostlin, takže jsou odolnější proti poléhání a škůdcům. Použít můžete i kopřivovou jíchu – dodává dusík a zároveň nechutná mšicím.
2. Domácí postřiky: Když se na růžích objeví mšice nebo padlí, i tady si vystačíte s babičkovskými radami. Proti mšicím funguje postřik česnekovým nebo cibulovým výluhem. A pomáhá též jako prevence proti plísním. „Zázračným“ lékem je pak mléko. Pokud listy začaly chytat bílý povlak (padlí), stačí smíchat mléko s vodou v poměru 1:9 a růže tím postříkat.
3. Správný střih: Stříhání růží je důležité pro tvarování keřů, podporu růstu a kvetení, a také pro odstranění poškozených a starých větví. Nejdůležitější jarní střih se řídil přírodou – růže se stříhaly v momentě, kdy začala kvést zlatice (lidově zlatý déšť). Důležité bylo zároveň vylamovat hned u kořene plané výhony (tzv. vlky)
4. Zimní péče: Aby růže přežily i kruté mrazy, je jim třeba na podzim dopřát řádnou péči. Ke kořenům stačí přihrnout kopeček země smíchané s uzrálým koňským nebo kravským hnojem. A celý keř se pak zakryje smrkovým nebo jedlovým chvojím, které růži ochrání před mrazivým větrem i ostrým zimním sluncem.