Zahrada má být radost, klid, zelený útěk od reality. Jenže občas to vypadá, jako by se člověk místo do přírody ocitl na výstavě laciného plastu a přežitých nápadů. Některé prvky se na českých zahradách drží s urputností, která je skoro obdivuhodná. I když už dávno nemají co nabídnout. Umělá tráva, barevné plastové květináče a bambusové rohože, co pamatují doby, kdy byl v kurzu oranžový obklad v kuchyni.
Vkus se vyvíjí. A i když se říká, že proti gustu žádný dišputát, některé věci už prostě bolí na pohled. Tak pojďme trochu poodhrnout plot a podívat se, co by si zasloužilo rozloučení.
Kdo vymyslel umělý trávník jako náhradu přírody, ten asi nikdy neležel v opravdové trávě. Ano, je to pohodlné. Ano, nemusí se sekat. A ano, hodí se na střechu garáže nebo mezi dlažbu na terase, kde by normální tráva nepřežila. Ale když s ní zakryjete půlku zahrady, výsledek je spíš sterilní než stylový. Navíc to není žádný ekologický andílek. Mnohé typy umělé trávy obsahují PFAS – látky, které se nerozkládají a mohou škodit zdraví. A když se koberec rozpálí v horku? Vzduch kolem připomíná spíš výrobní halu než letní louku. O mikroplastech, co se časem uvolňují do půdy a vzduchu, ani nemluvě. Chápeme, že někdy nejde jinak. Ale když už, dejte si záležet na kvalitě, kombinujte s přírodninami, zjemněte tvrdost plastu dřevem, kamenem, zelení v květináčích. Umělá tráva není nutně zlo, jen to chce s ní umět zacházet. Jako s ostrým nožem. Taky ho nepoužijete na všechno.
Plastové květináče: Barvy, kam se podíváš
Jsou lehké, levné a k mání v každém hobbymarketu. Ale když se jich na zahradě sejde dvacet, červené, zelené, s obrázky a zlatým proužkem,výsledný dojem připomíná tržiště těsně po zavíračce. Jasně, ne každý má rozpočet na ručně točenou keramiku z jižní Francie. Ale i s obyčejnými květináči se dá kouzlit. Zkuste je sladit barevně, nebo je schovejte do obalů z přírodních materiálů. Dřevo, kámen, terakota. Nemusí to být dokonalé, stačí, že to působí promyšleně. Plast nemusí být nutně špatně, ale nesmí ovládnout celou zahradu. Jinak z ní udělá barevnou výkladní skříň z roku 2001. A ta se nevrací ani v retro trendech.
Doporučujeme
reklama
Bambusové clony: Rychlá výhra, dlouhodobá prohra
Známe to všichni. Plot z pletiva, soused s grilem, nulové soukromí. Bambusová rohož vypadá jako skvělé řešení – levná, snadná na montáž a přírodní na pohled. Jenže jen dočasně. Po dvou zimách zešedne, začne se lámat a viset jako mokré hadry na šňůře. Ze soukromí je neštěstí a ze zahrady kulisa z opuštěné rekreační osady. Existuje něco lepšího? Rozhodně. Dřevěné lamely, živé ploty, popínavé rostliny, rákos v kvalitnějším provedení. Sice to nestojí 199 korun a neuděláte to za sobotu, ale vydrží to. A hlavně. Bude to vypadat jako záměr, ne jako nouzovka.
Každá zahrada je trochu jako my. Vyvíjí se. Má své fáze, dobré i horší nápady. To, co jsme zasadili nebo postavili před deseti lety, nám tehdy dávalo smysl. Ale dneska se na to můžeme podívat novýma očima. A něco změnit. Nemusí to být revoluce. Stačí vyměnit pár květináčů, odstranit rohož, která už dávno neslouží, nahradit plast živou zelení. Zahrada není o tom, co frčí na Instagramu. Je o tom, že se tam cítíte dobře vy – i vaše rostliny. A když se tohle spojí, vznikne místo, které má duši.
Marianne Talk s aditkoložkou Monikou Plocovou: Závislost nemusí začít jen alkoholem, ale třeba i opalovaním
