Děti Boženy Němcové: bojovníci s osudem, které spojovalo zahradničení

Boženu Němcovou můžeme pojmenovat mnoha přízvisky od obrozenecké rebelky, první feministky, velké spisovatelky až po záletnici. Přitom bychom neměli zapomínat na to, že Božena Němcová byla v první řadě matkou čtyř dětí, které zahrnovala mateřskou láskou.

Hynek Němec: prohraný boj s TBC

Nejstarší syn Hynek Němec se narodil v roce 1838 v Jaroměři. Bohužel, na rozdíl od jeho sourozenců ho nečekal dlouhý život. Z korespondence Boženy Němcové vyplývá, že zatímco spisovatelka se svým manželem a dvěma mladšími dětmi trávila léto a podzim roku 1853 v Balašských Ďarmotách, Hynek a Karel zůstali v Praze u Františka Šumavského. V srpnu se Božena Němcová dozvěděla, že Hynka trápí kašel, avšak až v říjnu se k ní dostal dopis, ve kterém jí přítel František Šumavský líčí vážnost celé situace a hovoří o souchotinách. Nutno dodat, že se dopis k české spisovatelce nedostal dříve kvůli tomu, že Josef Němec byl podezírán z revolucionářské činnosti a úředníci zadržovali poštu mezi Prahou a Balašskými Ďarmoty.

Jakmile se Božena Němcová dozvěděla o závažné nemoci, ihned sehnala peníze na cestu a vydala se za Hynkem. Do Prahy dorazila 17. října a svého syna našla na smrtelné posteli. Pohřeb patnáctiletého Hynka vzbudil pozornost veřejnosti i policie. Právě ta se domnívala, že pohřeb má demonstrativní charakter. Vyšetřování pohřbu trvalo do prosince 1853, kdy policejní úřad ve Vídni tuto nešťastnou pohřební kauzu navždy uzavřel.

Karel Němec: odborník nejen na jiřiny

Vypadá to, že druhý nejstarší syn Karel zdědil po své mamince vášeň a zarputilost. Po dokončení studia na nižším stupni reálného gymnázia se Karel rozhodl, že se bude věnovat své největší zálibě, tedy zahradničení. Známý pražský zahradník Josef Fiala si vzal mladého Karla pod křídla a vyučil ho zahradnickému řemeslu. Karel Němec však nechtěl usnout na vavřínech, a tak absolvoval odbornou praxi v Rakousku, a následně se v Rájci-Jestřebí zdokonaloval ve šlechtění jiřin. Nikoho nepřekvapilo, když byl v roce 1870 povolán do Královské české zemské hospodářské akademie v Táboře. Kromě zahradničení začal Karel vyučovat také ovocnictví, botaniku a krasopis. Pomyslného profesního Olympu dosáhl v roce 1896, kdy byl jmenován ředitelem Zemského pomologického ústavu v Troji.

Theodora Němcová: hořký osud jediné dcery

Jediná dcera Boženy a Jana to v životě neměla jednoduché. Ve třech letech se potýkala s tuberkulózním zánětem mízních uzlin, kvůli kterému měla po tělíčku boule. Další špatná zpráva na sebe nenechala dlouho čekat, a tak se Dora už v osmi letech musela smířit s tím, že jí boule znehybněly jednu ruku. I kvůli tomuto handicapu se Božena Němcová snažila, aby se Doře dostalo dobrého vzdělání. Věděla totiž, že šance na výhodné vdavky jsou minimální. A tak Dora chodila do tzv. dívčích pracoven a drobné práce prováděla také u rodiny Hanušových.

Zároveň díky mecenášům mohla Dora studovat soukromou školu sester Clottyových. Dora následně složila zkoušku z francouzštiny a absolvovala krejčovský kurz. Pracovní místo nakonec získala v Jičíně, kde se stala učitelkou ručních prací na dívčí škole. Nejsmutnější období v životě Dory přišlo v době, kdy oslavila čtyřicáté narozeniny. Právě v tu dobu se zamilovala do jičínského starosty, se kterým otěhotněla. Vzhledem k tomu, že starosta byl ženatý a na učitelské povolání se vztahoval celibát, rozhodla se Dora pro nekompromisní řešení. Děťátko tajně donosila v Praze, a ihned po narození se ho vzdala. Nejen tato životní zkušenost způsobila, že Dora zahořkla a rezignovala na šťastný život. Jedinou radostí jí byla zahrádka, se kterou Doře pomáhal i bratr Karel.

Jaroslav Němec: snová kariéra v Rusku

Nejmladší Jaroslav už od dětství disponoval malířským talentem, který byl stvrzen přijetím do Královské bavorské akademie výtvarných umění. Bohužel, po smrti matky nemohl Jaroslav studium hradit, a tak obor akademické malířství nikdy nedostudoval. I přesto byla Jaroslavova kariéra zalitá sluncem. Devět let po smrti matky se vydal do Ruska, kde složil učitelské zkoušky. Nejprve pracoval jako učitel kreslení v Mariinském gymnáziu, následně byl jmenován ředitelem reálky v Rovně a v roce 1890 se stal ředitelem nově zřízené reálky ve Vinnici. Jeho výjimečného působení v Rusku si dokonce všiml i car Alexander III., který Jaroslavovu práci ocenil prstenem s diamanty.

Také Jaroslav neskrýval své zahradnické sklony, a tak u reálky ve Vinnici založil výzkumný sad, ve kterém se soustředil na pěstování bobulovin. A že nešlo jenom o volnočasové zahradničení dokazuje také fakt, že na Mezinárodní výstavě sadařství v roce 1894 získal stříbrnou medaili za práci v oblasti aklimatizace ovocných stromů. Dodatečně mu Carské společenství sadařů ještě udělilo zlatý diplom za nové druhy angreštu a velikou stříbrnou medaili za ovocná vína.