Proč nemusíte hystericky litovat, že končí prázdniny? Pár věcí by se našlo.
Už nemusíte předstírat, že rádi cestujete.
Konečně se zbavíte otravného balení a vybalování. A žehlení volánovitých divnošatů.
Nemusíte předvádět, jak jste hrozně aktivní a děláte všechny ty věci jako je jízda na kole, šplhání do kopce, plavání a běhání po pláži, u všeho se fotit a umisťovat dokumentaci na sociální sítě.
Končí sezóna jezení očouzeností z grilu, ze kterých se vám už dva měsíce dělá šoufl.
Už nebudete nosit plavky.
Přestanete se freneticky třikrát denně holit nebo strhávat nejen chloupky voskovým nesmyslem. Depilátor už můžete nadobro zahodit.
Konečně si bez výčitek sednete na gauč a pustíte televizi. Zase v ní budou premiéry.
Skončí seriály z bývalých JZD, učňovských středisek a socialistických vinohradů.
Nemusíte zalívat muškáty. Nemusíte být naštvaní, že sousedům kvetou.
Trávník přestane růst rychlostí půl metru za den.
Voděodolná řasenka letí do koše a s ní i odlakovač, který jediný ji dokázal odstranit.
Konečně zase máte vlasy.
Děti začnou chodit do školy. Bez komentáře (protože ony bývají při té zmínce vzteklejší než četník ze Saint Tropez).
Jo a bude podzim, po něm zima, jaro a znovu léto!
Václav Neužil: Některé páry spolu prostě nemají být. A musí na to přijít
