FEJETON KLÁRY MANDAUSOVÉ: Měnění světa
Někdy bychom rádi měnili celý svět.
Má dcera by kupříkladu chtěla, aby už nikdo nespolknul ani kousek masa. A když říká nikdo, tak nikdo. Onehdy se mě ptala, jestli by případně i Oskar (pes) nemohl být vegetarián. Že mu taky šmakuje tráva. „Moh',“ konstatovala jsem, „Tak dva dny by to vydržel?“ Dočkala jsem se uraženého „tsss“ a otázky vyslovené dikcí kněžny k slaboduchému poddanému. „A mohla bys mu, prosím, nasypat trochu těch smrdutejch granulí?“
Mí rodiče by rádi, aby se poslanci moc neflákali a neřešili, jestli jedni lidi musí druhým koukat třikrát ročně do komína a psát o tom novely s kulatým razítkem, když je zapotřebí něco úplně jiného.
Můj milý by přivítal, kdyby jeden stát nekrafal jinému do toho, jestli tam lidi nosí na hlavě čepici s pruhem podélně nebo svisle, protože by byly přeci lepší holubičky v letu, například.
Moje kamarádka chce, aby se muži k ženám chovali jako rytíři k princeznám. Můj kamarád zase, aby se lidi neokrádali v tramvaji.
Já chci, aby…
Já bych toho chtěla! Aby se chlapi přestali přeměřovat, nadouvat jako holubi a mlátit se klackama a horšíma věcma po hlavě. A aby z toho nebyly války.
Aby se ženy přestaly tvářit, že svět stojí na vycpávkách všech možných tělesných míst. Anebo nad tím vzdychat. Protože ti, co se mlátí klackama, to vědí. I když se občas taky tváří, že to tak je.
Aby děti chápaly, že jsou děti a že my byly kdysi taky.
Aby se z živých tvorů nestávaly zbytečné výplně regálů.
Aby lesy voněly a louky kvetly.
Aby aby aby.
Na konci roku, který právě skončil, jsem pochopila jednu věc. Že mě všechny ty aby přivedou leda do blázince. Nezměním celý svět. Když si stoupnu na náměstí a budu protestovat proti týrání zvířat, matek a smrků napadených kůrovcem, když budu chtít dokonalou naprostou velkou spravedlnost pro všechny a pro všechno, nedokážu vůbec nic. Mnoho lovců, zajícova smrt. Mnoho zajíců, lovcova smrt.
Jediné, co můžu změnit, jsem já sama.
Věřím kostkám domina, mávnutí motýlích křídel, které startuje hurikán. Věřím v to, že z malinkatých změn se stávají ty obří. Protože jsou dělané pořádně, poctivě, upřímně, s chutí a vůlí. Věřím tomu, že dokážu změnit jen to, na co opravdu stačím. A věřím, že ti druzí zase stačí na něco jiného. A tak to spolu poskládáme.
Přeju vám ze srdce, aby těch změn muselo být pořád míň a míň. Dobrý rok, moji milí.
