Včera jsem měla z jedné televizní zprávy radost. Takovou tu jako když se dítě dozví, že sněhuláci mluví a víly tancují na palouku za chalupou. Ano, jsem sentimentální, romantická drbna, ale poslyšte, Julia Roberts a Richard Gere jsou MOŽNÁ spolu.
Prý se milují už od doby, co Edward sbalil Vivien na chodníku. No jasně, že jo! Takhle zamilovaně se přeci nikdo nekouká, když to jen hraje (nebo jo, ale to je teď úplně jedno).
Když se v nějaké televizní debatě před časem zdvořilostně políbili na uvítanou, mohli napájet všechny žárovky okolo.
Bylo mi fajn z toho, že se to všechno prostě v životě stává. Že je všechno tak, jak jsem si myslela, že být má.
Princ Richard zabil všechny draky v sobě, kteří mu špitali, že ona není ta pravá.
Princezna Julia ve věži pochopila, že sedět tam se dá s ledaským, ale pořád je to jen věž. Louka, kde voní kytky, je dole pod ní.
I čekání je obrovské dobrodružství. Když víte, co máte v srdci. Jak se píše v nejmoudřejší z knih, je čas.. je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit, je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje…
V životějedeme, a je jedno, jestli se jmenujeme Julia a Richard nebo Marjánka a Lojzík, na první dobrou. Další dobré můžou být přijatelné, anebo taky ne. A když budeme mít velké štěstí k té první nás jednou vrátí.
Vítejte ve světě, protože tyhle věci se zdaleka nedějí jen v Hollywoodu.
Václav Neužil: Některé páry spolu prostě nemají být. A musí na to přijít
