FEJETON KLÁRY MANDAUSOVÉ: O myších a lidech

Foto: Getty Images

Jak je to legrační, mi došlo, když jsem četla nevinnou zprávu, jak ve velkém obchodě našli mrtvou myš. Taky nějaké zbytky po ní a cosi ožraného.

Jak už to tak bývá, myši žerou, chodí na záchod a umírají. Má prababička měla myší plnou stodolu, proháněly se občas i v domě, i do špajzky ty potvory vlezly. Od toho byla kočka, aby je vyhnala. Část do svého žaludku, zbytek do sousedovic špajzu. Přeci nebudu někde, kde mě žerou! Myš se po takové čistce odstěhovala tam, kde si kočku nepořídili. (Jsem idealista, mám za to, že zvířata uvažují stejně jako my a nejspíš ještě líp.)

ČTĚTE TAKÉ: FEJETON KLÁRY MANDAUSOVÉ: O selském rozumu

Místo kočky má postižený obchod inspektory, co rozumí potravinám. Myši ale nežerou. Jdou na ně po lidsku, dávají si vzájemně pokuty, napomenutí, zamykají dveře, věší cedulky a tak podobně. Žádná kočka široko daleko.

Co svět světem stojí, existovali myši, kočky, lidi. Když bylo jedněch moc, udělalo se to tak nějak samo, aby jich bylo zase tak akorát. A udělalo se to vždycky tak, aby si nikdo moc nevyskakoval. A když se k němu vloudil dojem, že může skákat až do nekonečna, bink a přišla nějaká ta kočka, myš, člověk, vesmírná spravedlnost, Bůh, jak tomu chcete říkat. Rovnováha se vrátila. Navzdory razítkům, šanonům, nálepkám, kvótám, pilulkám, lidem. Jak krásně moderní!