FEJETON KLÁRY MANDAUSOVÉ: Otázky pro mimoně

Byla jsem do třiceti bezdětná.

Ty jako nechceš mít děti?

A myslíš, že to pak ještě půjde?

Hele, biologický hodiny jsou svinstvo.

Četla jsem, že čím starší matka, tím větší riziko.

A víš, že existujou spermabanky?

Kariéra není všechno.

Ty nemůžeš mít děti?

Ono vám to nejde, viď.

A na co ještě čekáš?

Nechtěla jsem být ničeho vedoucí.

A ty jako chceš mít pořád takhle nízkej plat?

Takže budeš do konce života jenom redaktorka?

Blázníš, víš co by za tuhle nabídku jiní dali?

Přestala jsem jíst maso.

A kde vezmeš bílkoviny?

Hele, budeš slabá jako moucha.

Tak, je to dneska asi hlavně módní, že...

Ale na svíčkovou máš občas chuť?

Tak si dej smažák se šunkou. To je vegetariánský jídlo.

Já bych to bez pořádnýho steaku nevydržel.

Tydlety vycmrndliny zelený, co se chodí pást... Copak to jsou nějaký ženský?

A co teda budeš jíst?

Nejsem vdaná.

A když se budeš vdávat?

On si tě nechce vzít?

Bim bam, slyším svatební zvony.

Už máš na to věk.

A to se nebojíš, že ti uteče?

A kdo se o tebe postará, až budeš stará?

Když se s ním rozejdeš, neuvidíš ani korunu.

Měli byste se vzít, je to slušnost. Tyhlety životy na hromádce...

Ty se nechceš vdávat? To já bych nikdy bez prstýnku zůstat nechtěla.

Nechodím na manikúru.

Máš každej nehet jinej. Ty si je stříháš SAMA?

Ty si nelakuješ nehty?

Měla jsem doma málo nábytku.

Tobě se líbí holobyty?

Ty nemáš peníze?

Chudinko…

Bylo mi osmnáct a neměla jsem kluka.

Ty ještě nemáš kluka?

A měla jsi vůbec nějakýho?

Nejsi na holky?

Máš nějakej problém? Víš, nějakej intimní?

On tě nikdo nechce?

A není to nuda, bez kluka?

S kým chodíš do kina?

Do pětadvaceti jsem neřídila auto.

Ale to je velký hendikep!

Nepřipadáš si méněcenná?

Jak jezdíš na nákup?

Nelítám.

A kam jezdíš na dovolenou?

A to se dá?

Jsou otázky a řeči, které dokážou zaříznout do živého. Pálí, tlačí, bolí, až slzy stříkají. Než vám dojde, že je to jen takové ujišťování. Ujišťování o tom, jestli život, který žijeme, je ten správný. S velkou skupinou podobných za zády je iluze správnosti dokonalá. Na první pohled dokonalejší, než iluze jednotlivce, který z většinového davu poodstoupil. Jenže život nebývá správný nebo nesprávný, dokonalý nebo nedokonalý. Je jeden a náš. Šťastný právě tak, jak si ho uděláme.