FEJETON KLÁRY MANDAUSOVÉ: Respekt
Moje dcera nemá respekt. Tedy aspoň navenek. Nerespektuje autority, mě, slzy, smích, příkazy, zákazy, prosby. Je v pubertě. Takže na většinu věcí říká „no a“, „co jako“ a taky „co se zase děje“ a „proč bych to jako měla dělat“. Kromě toho, že mě tím vytáčí k nepříčetnosti, zároveň mi pokládá tichou otázku, „a k čemu máš vlastně respekt ty, mami“. Věta do pranice.
Mám respekt k matkám, které v noci brečí bezhlasně do polštáře a ráno vstanou a s úsměvem konají. Všechno, co je třeba, protože jejich děti vážně stůňou. Nemám respekt k matkám, které se v nákupním centru u dětského koutku hroutí, že se jejich Sárinka bouchla nafukovacím balónkem do prstíku.
Mám respekt k člověku, který zvedne na ulici prašivého psa, ošetří mu krvavé rány a dá mu domov. Nemám respekt k těm, kdo neví, jestli koupit miláčkovi paštičku s kaviárem nebo husími jatýrky.
Mám respekt k těm, kdo se s úžasem dívají okolo sebe, ale jakoby se styděli, občas sklopí oči. Jako byla Zuzana Navarová, jak to krásně napsal můj novinářský vzor Tomáš Poláček. Měla v batohu atlas ptáků, dalekohled, žádný mobil a nekonečně pokory. Nemám respekt k takovým, co je pro ně všechno úžasné, sluníčkové, ách a óch. A hodně nahlas ách a óch.
Mám respekt k lidem, kteří umí říct „děkuju, ano povedlo se mi to“.Nemám respekt k falešně skromným, kteří se pokrytecky tetelí, „ale prosímvás, vždyť to nic není“.
Mám respekt k dětem, které milují své rodiče a k tomu, aby jim to dali najevo, nepoužívají peníze.
Mám respekt k rodičům, kteří umí dobře vychovávat své děti.
Mám respekt k lidem, kteří věci dotahují do konce.
Mám respekt k lidem, kteří řeknou, tohle je svinstvo, i kdyby je to mělo stát bůhvíco.
Taky k těm, co umí pomoct za cenu vlastního nepohodlí. A k těm, co dokážou upřímně poděkovat.
Mám respekt k mužům, kteří milují své ženy a nevolají jim jen tehdy, když potřebují zjistit, kde zrovna jsou. A k ženám, které ovládají totéž.
Mám respekt k lidem, kteří si věří. A ta víra dělá dobré věci.
Mám respekt k lidem laskavým, soucitným a slušným. K takovým, co se jim dá věřit.
Mám respekt ke své dceři, protože dává vzniknout nevyřčeným otázkám. A respektuju je.
