Dne 14. května 1996 vstoupil do českých kin nenápadný příběh o nechtěném otcovství, který se odehrává v kulisách skomírajícího socialismu roku 1989. Film Kolja režiséra Jana Svěráka a scenáristy Zdeňka Svěráka okamžitě okouzlil diváky i kritiky. Stal se symbolem české kinematografie a jako jeden z mála našich filmů dokázal prorazit i na mezinárodním poli. Pojďme si připomenout osudy violoncellisty Louky a malého Kolji.
Cesta Kolji k úspěchu nebyla náhodná. Precizní scénář Zdeňka Svěráka těžil z kontrastu mezi světem dospělého cynika a dětskou nevinností, to vše na pozadí velkých dějin. Film získal nejen šest Českých lvů, ale v roce 1997 také prestižního Oscara za nejlepší cizojazyčný film a Zlatý glóbus. Pro české filmaře šlo o historický milník, který otevřel dveře moderní české produkci do světa. Kolja se hrál v desítkách zemí a všude dokázal, že lidské city a laskavý humor jsou srozumitelné v jakémkoliv jazyce.
Nezapomenutelné herecké výkony
Hlavní roli violoncellisty Františka Louky napsal Zdeněk Svěrák přímo pro sebe. Jeho postava bonvivána, který se kvůli penězům ocitne v roli „papínka“, je jednou z jeho nejpropracovanějších rolí. Skutečným objevem byl však tehdy pětiletý Andrej Chalimon, jehož přirozenost před kamerou byla ohromující. Chemie mezi ním a Svěrákem tvoří srdce filmu. Vedle nich excelovali i herci v menších rolích, jako Libuše Šafránková, Ondřej Vetchý či Stella Zázvorková, kteří dodali filmu tu pravou českou nahořklou příchuť.
I po třech desetiletích od premiéry zůstává Kolja živým filmem. Je to díky jeho vizuální stránce, hudbě Ondřeje Soukupa i schopnosti vyprávět o vážných věcech s lehkostí. Film nám připomíná atmosféru konce 80. let, naději sametové revoluce, ale především sílu lidskosti, která dokáže překonat i ty největší politické a jazykové bariéry. Pokud patříte mezi ty, kteří u Kolji pokaždé uroní slzu nebo se zasmějí Loukovým eskapádám, vyzkoušejte náš kvíz.
