Kabelka má být hezká i uvnitř: Ivana Ostřanská už 35 let pracuje s koženou galanterií, v šedesáti letech založila svoji značku

„Ateliér jako takový nemám. Říkám tomu dílna, protože se tam tvrdě pracuje,“ podotýká s úsměvem hned na úvod Ivana Ostřanská, když se potkáváme v jejím showroomu na pražské Letné, který sdílí se značkou Sistersconspiracy. Její kabelky ovšem vznikají v malé vesnici v Moravském krasu, kde tráví část týdne. Kromě toho jezdí každou neděli na pár dní do Plzně, kde působí jako asistentka Pavla Ivančice v ateliéru Fashion design na Fakultě umění a designu. Mladým studujícím tam předává znalosti a dovednosti, které nasbírala za více než tři dekády působení v kožedělném průmyslu.

„Studenti to ale budou mít těžké, návaznost s průmyslem u nás v tomto oboru víceméně skončila. Tak si jen občas říkám, aby měli kde pracovat. Přitom jsme v tom v minulosti byli opravdu dobří!“ poukazuje designérka na přerušenou kontinuitu kožedělného průmyslu v Česku. Sama nejistotu oboru zažila, osm let pracovala jako vedoucí výroby v Brašnářství Tlustý. Poté, co se firma začala potýkat s finančními problémy, se rozhodla začít znova. A tak si v šedesáti letech založila vlastní značku, která nese její jméno. „Nedovedla jsem si představit, že bych s tím skončila,“ přiznává.

U řemesla nikdy nedojdete do konce, vždycky máte co zlepšovat. Kdo učí, tak by měl i praktikovat.

Ivana Ostřanská se rozhodla začít od znovu a založila si v 60 letech vlastní značku.

Od pásku ke kabelkám

„Asi mi to učarovalo až po střední škole. Mám klasické gymnázium, pak jsem studovala stavařinu a s kamarádkou, která byla šperkařka, jsme si jednou říkaly, proč neudělat pásek? Tak jsem sháněla brašnáře, kteří by mě to naučili. Externě jsem se učila u brašnářů v ÚLUVu (Ústředí lidové umělecké výroby – pozn. red.), o kterém mimochodem teď byla v Brně krásná výstava,“ vzpomíná Ivana na své začátky.

„Vždycky jsem si ale říkala, že bych na to přece jen měla mít nějaký papír, takže jsem si nakonec dodělala střední kožařskou. V té době to byla opravdu luxusní škola. To, co jsme se tam učili, se snažím předávat studentům, kteří k nám teď chodí v podstatě jenom z textilně zaměřených středních škol. No a pak jsem si ve Zlíně dodělala ještě design obuvi a galanterie. Designér, který neví, jak se výrobek správně udělá, za mě není dobrý designér.“

Kdo umí, ať učí

Prvotřídní materiály a precizní zpracování jsou pro Ivanu Ostřanskou na prvním místě. „Poznat dobrý materiál je základ. Proč zvolit teletinu, kdy tříslo, jaké jsou rozdíly v technologii, činění a podobně. Neméně důležitá je ta část kabelky, která není vidět. Výztuhy, lepidla, švy a podobně. Řemeslo považuji za limitní funkci. Nikdy nedojdete do konce, vždycky máte co zlepšovat,“ upřesňuje. „Říkala jsem si, že bych mohla už jen učit a užívat si života. Ale bylo by mi to málo. Myslím, že kdo učí, tak by měl i praktikovat. Tak jsem se do toho ještě pustila!“

Ivana si u kabelek zakládá na precizním konstrukčním řešení. Velkou výzvou pro ni byl model Niké 03.

Z dílny na procházku

Ačkoliv má Ivana při našem setkání outfit neméně stylový a minimalistický, jako jsou její kabelky, oděv ji paradoxně nikdy nelákal. „Považuju useň za naprosto famózní materiál, i díky její komplexitě. Dělám i různé interiérové věci do vil, teď budu v jednom objektu potahovat sloupy a zábradlí kůží, to bude ručně došívané. Musíte ji oříznout do spirály, namočit, natvarovat. Kůže má pro mě úplně neuvěřitelné vlastnosti a vlastně bych se asi nikdy neuchýlila k těm ekologickým verzím, protože nechci být pokrytec. Dokud budou lidé jíst maso, je to sekundární produkt. Je ale třeba se opravdu vyznat v tom, jak kůži využít co nejvíce způsoby. Ten proces mě fascinuje a tvořit z ní mě neustále baví,“ chválí si designérka.

A co by ji naplňovalo, kdyby nezasvětila profesní život galanterii? „Asi bych vařila a pekla, to považuju za nesmírně kreativní!“ směje se Ivana. „A práce na zahradě. Máme tři tisíce metrů, to je už takový park. Nejvíc za odměnu pro mě je, když si s manželem vyjdeme na procházku. U nás je prostě úžasně, Česko je vůbec nádherné. Ale jinak pořád něco zkouším v dílně. Mám to štěstí, že dělám práci, která mě baví. Nejdůležitější v životě je pracovat. Hlavu zaměstnáte, ruce zaměstnáte... A když při tom ještě něco hezkého vznikne, tak je to fajn.“

• Střízlivě a jednoduše: Žádné nápisy, vzory ani aplikace. Jen hladká kůže, variabilní popruh a kování, protože to podle Ivany Ostřanské dělá tašku. „Jsem ve výtvarném projevu dost střízlivá. Nedovedu si představit, že bych tam měla dát něco víc.“ Kolekce Niké obsahuje čtyři kabelky, pásek a peněženku, vše v sedmi barvách a jen v několika kusech. Na podzim se Ivana chystá uvést pánskou tašku.

Článek vyšel v časopise Marianne, redakčně upraveno.

Článek vyšel pod původním titulkem „Kabelka má být hezká i uvnitř“ v časopise Marianne 07/2026. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.