Osobní prostor a soukromí představují pro většinu z nás základní pilíře duševního klidu. Ať už jde o náš fyzický domov, pracovní stůl, mobilní telefon nebo jen intimní zónu, do které si nepouštíme každého, všichni máme své neviditelné hranice nastavené trochu jinak. Problém nastává v momentě, kdy tyto hranice někdo neustále překračuje. Neohlášená návštěva příbuzných, zvědavé dotazy kolegů na plat či osobní život nebo nevyžádané doteky nás staví před zkoušku. Způsob, jakým reagujeme, odhaluje naši schopnost sebeobrany.
Nekompromisní obrana
Lidé, kteří fungují jako nekompromisní hlídači hranic, mají o svém teritoriu absolutně jasno. Jakmile někdo překročí pomyslnou červenou čáru, okamžitě zasahují. Nemají problém neohlášené návštěvě říct, že se to nehodí, nebo zvědavému kolegovi na rovinu oznámit, že do toho mu vůbec nic není. Tento nekompromisní přístup jim sice zajišťuje stoprocentní ochranu soukromí a respekt okolí, ale v očích méně citlivých jedinců může působit chladně, útočně nebo příliš defenzivně, což někdy zbytečně vyvolává konflikty.
Past přehnané zdvořilosti a tiché trpění
Na opačné straně spektra stojí submisivní hostitelé.Tito jedinci staví pohodlí ostatních nad své vlastní potřeby. Když jim do bytu vtrhne návštěva v nejméně vhodnou chvíli, nabídnou kávu, usmívají se, ale uvnitř neuvěřitelně trpí. Mají obrovský strach, že by odmítnutím někoho ranili nebo působili neslušně. Znalost vlastních reakcí na nečekané situace pomáhá udržet chladnou hlavu i v té největší bouři a ušetří vám spoustu vnitřního vzteku. Pokud totiž neustále ustupujete, vaše soukromí postupně mizí a pocity frustrace dříve či později vybublají na povrch.
