Je rozdíl mezi obyčejným hladem a chutí na konkrétní jídlo. Hlad říká: „Dej mi něco k jídlu.“ Chuť je mnohem vybíravější: „Ne. Já chci přesně tenhle hermelín. A k tomu čokoládu.“ Dlouho se traduje, že naše chutě jsou tajným vzkazem těla a prozradí, která živina nám chybí. U některých chutí opravdu existuje zajímavá souvislost s tím, co se v těle děje. U jiných nám do toho mluví spánek, stres, hormony, zvyky nebo prostě skutečnost, že čokoláda je… no, čokoláda.
Hlad říká „něco sněz“. Chuť říká „chci přesně TOHLE“. Znáte to asi dobře. Celé dopoledne vám stačí káva, pak oběd odbudete salátem a kolem čtvrté odpoledne vás přepadne pocit, že pokud okamžitě nedostanete něco sladkého, pracovní porada skončí tragicky. Tohle je přesně rozdíl mezi hladem a chutí. Hlad je poměrně obecný signál. Chuť je konkrétní a intenzivní touha po určitém jídle. Dříve bylo lákavé vysvětlit si ji jednoduše: tělu chybí nějaká živina, mozek to pozná a pošle nás třeba pro steak, čokoládu nebo sýr. Tahle studie ale ukazuje, že důkazy pro takhle jednoduché propojení jsou překvapivě slabé. Chutě často fungují jako naučené reakce – mozek si spojí určité jídlo s konkrétní situací, časem, náladou nebo odměnou.
Čokoláda: volá po vás hořčík?
Čokoláda, především ta s vysokým obsahem kakaa, hořčík skutečně obsahuje.Hořčík je důležitý pro nervovou a svalovou činnost, tvorbu bílkovin, regulaci krevního cukru a řadu dalších procesů. Mezi dobré zdroje hořčíku patří také ořechy, semínka, luštěniny, celozrnné obiloviny a listová zelenina. Z toho ale ještě neplyne rovnice: „Mám chuť na čokoládu → mám nedostatek hořčíku.“ Tak jednoduché to není. Výzkum chutí spíš ukazuje, že čokoláda je mimořádně účinná kombinace chuti, vůně, tuku, cukru a očekávání příjemného zážitku. A pokud jsme zvyklí dát si ji při stresu, u televize nebo ke kávě, mozek si velmi rychle vytvoří vlastní malou čokoládovou dálnici. Takže příště, až budete zoufale otevírat šuplík s čokoládou, možná vaše tělo opravdu volá po hořčíku. Ale možná jen volá po čokoládě.
Sladké: chybí vám chrom?
Tohle tvrzení se objevuje skoro stejně často jako recepty na „detox“. Chrom se skutečně podílí na metabolismu glukózy a fungování inzulinu. Jenže není prokázáno, že běžná chuť na sladké znamená nedostatek chromu. Americký National Institutes of Health uvádí, že u zdravých lidí nebyl nedostatek chromu přesvědčivě popsán. Americká diabetologická asociace jejich rutinní užívání pro kontrolu krevního cukru nedoporučuje. Takže pokud vás v pět odpoledne přepadne chuť na věneček, není to automaticky žádost o chrom. Pravděpodobnější je, že jste od rána jedla málo, máte za sebou náročný den, jste nevyspalá nebo jste si vytvořila zvyk: káva=něco sladkého. Chutě navíc můžou fungovat jako naučené reakce na určité situace. Takže když si v pondělí řeknete „odteď už žádný cukr“ a ve středu večer sníte půl plechu buchet, nemusí to být selhání charakteru.
Sýr: potřebujete vápník, nebo jen kus hermelínu?
Další oblíbená teorie říká, že když máme neustále chuť na sýr, tělo si říká o vápník. Možná logické, ale příliš jednoduché. Sýr je skutečně dobrým zdrojem vápníku a dalších živin. Vápník je důležitý pro kosti a zuby, ale také pro svalovou a nervovou funkci. Jenže z toho nevyplývá, že chuť na konkrétní sýr spolehlivě ukazuje na jeho nedostatek. Sýr má totiž ještě jeden velký trumf: kombinaci tuku, soli, bílkovin a výrazné chuti. Takže když večer stojíte před lednicí a říkáte si, že „nutně potřebujete trochu cheddaru“, může to být nedostatek vápníku. Ale také můžete být člověk, který miluje sýry.
U masa je teorie zase lákavá. Červené maso obsahuje dobře vstřebatelné železo a také zinek. Obě živiny jsou pro organismus důležité. Ale ani tady neplatí, že když máte chuť na steak, máte automaticky málo železa nebo zinku. Chuť na maso může být úplně obyčejná reakce na hlad, potřebu sytějšího jídla nebo dlouhodobou preferenci. Výzkum lidských chutí obecně nepodporuje představu, že bychom podle jediné potraviny mohli spolehlivě určit, jaká konkrétní živina nám chybí. Pokud ale člověk dlouhodobě jí velmi málo potravin bohatých na železo nebo zinek, je samozřejmě rozumné zamyslet se nad celkovým jídelníčkem. Máte podezření na nedostatek železa? Neřešte ho pouze větším množstvím steaků nebo doplňků naslepo. Nechte se vyšetřit a zjistit skutečnou příčinu.
Chuť na led: co to o nás říká
Občas rozkousat kostku ledu z limonády? Nic dramatického. Ale pokud máte silnou a opakovanou potřebu chroupat led, je to úplně jiný příběh. Říká se tomu pagofagie a jde o formu picy – tedy nutkavého pojídání látek, které běžně nejsou potravou. Studie popisuje opakovanou souvislost mezi pica chováním a nedostatkem železa. U části pacientů po léčbě nedostatku železa nutkavé pojídání ledu ustoupilo. Pokud máte tedy potřebu denně chroupat hrsti ledu, zvlášť pokud jste unavená, bledá, zadýcháváte se při námaze nebo máte silnou menstruaci, řekněte to lékaři. Tělo možná opravdu něco naznačuje.
Sacharidy: Touha po chlebu nebo pečivu
Možná jste se dočetli, že pokud neustále bažíte po sladkém, chybí vám tryptofan. Tryptofan je aminokyselina, která je mimo jiné prekurzorem serotoninu, a existuje zajímavý mechanismus, podle kterého příjem sacharidů může ovlivňovat dostupnost tryptofanu pro mozek. Chuť na rohlík ale nemusí nutně značit nedostatek tryptofanu. Opět je mnohem pravděpodobnější několik možných vysvětlení najednou: hlad, potřeba energie, zvyk, nálada, stres nebo naučená asociace. Pokud jste celý den jedla jen jogurt a salát, tělo asi nevolá po serotoninu, ale chce prostě oběd.
Doporučujeme
reklama
Než si objednáte železo, hořčík i chrom
Nezkoušejte si jen podle vašich chutí sami diagnostikovat nedostatky a nezačínejte automaticky polykat několik minerálů naráz. Pokud máte dlouhodobě podezření na nedostatek nějaké živiny, lepší je podívat se na celý jídelníček a případně problém probrat s lékařem nebo nutričním specialistou. Mezitím začněte jíst pravidelně, nevynechávejte jídla, dopřejte si dostatek bílkovin, zeleniny, celozrnných potravin, ořechů a semínek. A jestli máte chuť na čokoládu, tak si ji dejte. Někdy prostě naše tělo potřebuje jen dva čtverečky něčeho dobrého.
