Pravda o práci z domova (s malým dítětem za zády)

5:30 Pondělní ráno. Zvoní mi budík. Procházím něčím, co mi připomíná pět fází smutku – popírání, hněv, smlouvání, deprese, smíření. Ok, vstávám.

5:47 Tak ne. Vstávám se až teď, nejdřív jsem na mobilu projížděla Instagram a facebook. Měla bych poklízet a cvičit, ale optimisticky to přenechávám zítřku (a snažím se nemyslet na to, že to dělám už půl roku).

6:00 Sedám si k počítači. V ideálním případě bych před sebou měla mít jen notebook a povzbuzující zelený čaj, ve skutečnosti se mi tu válí ještě obal od notebooku, zmuchlaný papírový kapesník, blok a propiska, dálkové ovládání a drobky ze včerejší večeře. Projíždím maily, novinky na facebooku a teprve přemýšlím, o čem psát.

6:47 Sakra! Zapomněla jsem zapnout televizi a Mickeyho klubík!

6:55 Jdu si dát rychlou sprchu. Psychicky se připravuju na dusot a kňourání.

7:02 Tak ještě spí, jdu si dát i rychlou snídani. Zálibně se zadívám na chleba z trhu, ale pak si přece jen nasypu musli. Víkend byl výživný. Omylem připravuju do misky i kuličky pro dceru.

7:03 A je to tu, dusot a kňourání. „Myslíky připravím JÁ!“ Abych zabránila konfliktu, předstírám, že má prázdnou misku a že teprve sypu.

7:10 Jíme, já u počítače odhlašuju školkové obědy a snažím se přes facebook sehnat svoji kadeřnici, abych jí napsala, že dneska nemůžu.

7:21 Dcera se v jídle vrtá, prý ji bolí bříško. Odmávám to, že jíst nemusí, ale příště ať nepije naráz celý hrnek čaje.

7:32 Oblékám se do domácího, což se setká s úžasem: „Mami, co to máš na sobě? Proč už nemáš košilku?“ No… Má smysl odpovídat? Nereaguju. Třídím oblečení a dávám ho po pračky.

ČTĚTE TAKÉ: MARIANNE FAMILY: Já, děti & práce

8:02 Dcera chce také do domácího. Chce sukni a tričko, ponožky ignoruje. Správná baletka je prý nenosí. Rezignovaně otírám vlhčenými ubrousky balerinky, které jsou určené na ven. Měla bych začít pracovat… Přepadá mě lehká panika, stále nevím, o čem psát na web. Nemluvě o dalších třech věcech, které potřebuju nejlépe do 12:00 odbavit.

8:10 Čistím si zuby. Přiběhne za mnou dcera a piští, že je skvělá tanečnice a ať s ní jdu tančit. Na moje chabé výmluvy, že mám práci či jsem unavená (tyto dvě střídám stále dokola) reaguje tím, že jsme holky a holky tančit musí!

8:32 Konečně sedím u počítače. Dcera si hraje v pokojíku s vláčky a já se snažím ignorovat, že mi za zády běží Kouzelná školka. Ok, tak co bych tak vylovila ze svého arzenálu témat?

8:33 „Mami, pojď se podívaaat,“ zazní zpěvavým, ale nesmlouvavým hlasem z pokojíku. Ok zvedám se.

8:42 Píše mi naše editorka, jak jsem na tom. Hrkne ve mně. Moje představy, jak veškerou práci dotáhnu za víkend a ráno už jen naposílám hotové články, byly samozřejmě liché. Odhodlávám se k odpovědi. Jdu postavit na kafe.

8:50 Musím zpívat „Minnie má narozeniny, my máme přání jediný, štěstí zdraví, štěstí zdraví, hlavně to zdraví.“ Třikrát. A pak ještě Rolničky.

ČTĚTE TAKÉ: Vtipná fotogalerie: Maminka odhaluje realitu mateřství – pomocí selfie tyče

8:53 Narozeninový lego vláček s Mickey Mousem zajíždí zpět do pokojíčku a já upozorňuju malou, že teď už ale opravdu musím pracovat.

8:54 „Maminkooo, kde mám tu fialovou střechu?“ „Podívej se pořádně kolem sebe, miláčku!“ Dcera dramaticky povzdychává, čímž mi zvedá tlak. Jdu tam. Fialová střecha nalezena na první pohled. Vzdychám. Sedám k počítači.

9:01 „Maminkooo, já jdu uklidit vláčky!“ „Šikulka!“

9:02 „Maminko, to je moc težká práce! Pojď mi prosím pomoct.“ Jdu tam. „Ty uklidíš tyhle velký koleje, protože jsi velká,“ instruuje mě. Uff. Sedám zpátky k počítači.

9:04 „Maminko, pojď učesat tyhle panenky.“ OMG!!! Hledám malý hřeben pro panenky.

9:05 „Maminko, já mám velikánský hlad!“ Grrrr!!! Ve stejnou chvíli dopere pračka a já si uvědomím, že mi vystydlo kafe. A pak mě to najednou trkne. Napadne mě téma dnešního prvního článku na web! Tady je.  

• Tohle je jen výcuc situací, vynechala jsem potřebu pití, čůrání a objímání a různá veledůležitá oznámení, jako že panenky jedou do zoo. Samozřejmě jsem nejprve musela opravit střechu jejich růžového karavanu. A pak ještě třikrát. Ano, nekvalitní plastové hračky se opravdu nevyplácí.
• Ano, zkoušela jsem dceru zabavit tabletem i modelínou – tyhle hity už jsem si vystřílela předchozí dny. 
• Máte-li někdo nějaký tip, jak tohle zvládnout a nezbláznit se, sem s ním. Ale budu ráda i za chlácholivá slova spoluúčasti. A teď mě omluvte, jdu zase česat panenky, které se v zoo rozcuchaly, protože jim neustále padala střecha karavanu.