Rodící žena nemá být poslušná holčička, která nedělá potíže, říká porodní asistentka Kristina Zemánková

Právě dnes, 5. května, je Mezinárodní den porodních asistentek, kdy si připomínáme, jak zásadní roli tyhle ženy v životech rodin hrají. Kristina Zemánková je porodní asistentka, psycholožka a také máma tří dětí, která provází ženy těhotenstvím, porodem i mateřstvím už od roku 2007. Ve své praxi propojuje zdravotnické zkušenosti s psychologickým přístupem a klade důraz na respekt k individualitě každé ženy. A jak říká, „není jedna správná cesta, každý porod je nový příběh“.

Kdybyste měla svou práci popsat třemi slovy, jaká by to byla?

Respekt, vnímavost, důvěra

Co vás na práci porodní asistentky pořád ještě dokáže překvapit nebo dojmout?

I po těch mnoha letech mě stejně pořád dojímá ten okamžik, když se dítě poprvé podívá své mámě do očí. Ten moment prvního setkání, propojení... to je tak neuvěřitelná magie. A překvapuje mě stále něco, užívám si, jak je každá žena jiná, každé dítě jiné, každé propojení mámy a miminka jedinečné a každá rodinná dynamika originální. Fascinuje mě, jak skvěle je porod jakožto fyziologický reflexní děj nadesignovaný, pokaždé se skláním nad tím, jak geniálně to příroda vymyslela a jak obrovská je síla a odhodlání ženy, když přivádí na svět své dítě.

Překvapuje mě, jak rozmanité je to, s čím si tělo ženy a miminka dokáže poradit. Viděla už jsem mnoho nestandardních situací, a když se jim dal klid, trpělivost a správná podpora, často se děly zázraky. A pak jsou ty věci, co mě překvapují spíš negativně, a to je omezenost zdravotního systému u nás. To, jak těžké je v něm dělat svou práci lidsky a nevyhořet. Vše má dvě strany mince. I tohle krásné povolání.

Máte nějaký svůj malý „rituál“ nebo zvyk, který vám pomáhá zvládat náročné chvíle u porodu?

Ukotvení v mém vlastním těle, uzemnění se (doslova vnímat pevnou zem pod sebou), dnes bychom řekli regulovat svůj nervový systém. A pak mi pomáhá vzpomenout si, kolik náročných situací už jsem se ženami prošla a šlo to, tak to půjde i tentokrát. Pomáhá mi ladit se na to, že ženy rodí, co svět světem stojí, že to umí, je to v nich, je potřeba tomu důvěřovat. Pomáhá mi sdílet a mít podporu kolegyň. 

Jak vypadá ideální porod z vašeho pohledu. Ne učebnicově, ale lidsky?

Lidsky je to takový porod, kdy má žena podporu a respekt, takže se může úplně uvolnit, na nic se nespěchá, nic ji neruší, vnímá, že v ní lidé kolem věří, je jí teplo, kolem je příjemné přítmí a klid, všechna péče se děje jemně a s úctou... V takovýchto podmínkách jdou porody nejsnáze a nejbezpečněji. Žena tak zažívá nejintenzivnější chvíle svého života v důvěře a podpoře, a to je prostě lidsky krásný zážitek. Pak se narodí děťátko do klidu a lásky, do bezpečné náruče své mámy, a mohou se nerušeně vítat.

Vše, co není životně nezbytné, se odloží na později, protože pouto mezi dítětem a rodiči je klíčové. No a pak následuje šestinedělí, kdy má žena podporu komunity, lidí, kterým na ní záleží, tak aby se nemusela věnovat ničemu jinému než svému miminku, a případně starším dětem, a regeneraci po porodu. Lidsky je porod něžná záležitost plná lásky. Když přijdete k ženě, která takhle porodila, vidíte v jejím pohledu něco nádherného, celá místnost je plná něhy, lásky síly i pokory. To je za mě ideální.

Co považujete za největší mýtus o porodních asistentkách, který byste chtěla uvést na pravou míru?

Těch je tedy hodně, ale dovolím si uvést dva. Za prvé, že porodní asistentka není asistentkou lékaře, ale ženy. To je naprosto klíčové. Mou rolí je ladit se na potřeby ženy, hájit její prostor, bezpečí a klid. Podporovat zdravé procesy. Ne ladit se na potřeby lékaře. A za druhé, že mým úkolem není být advokátem systému a udělat z ženy poslušnou holčičku, která nedělá potíže. Ale být advokátem jejích potřeb, udělat vše proto, aby systém pracoval pro ni, ne ona pro něj.

My tu totiž používáme takovou manipulaci, že se žena musí vzdát svých potřeb a pohodlí ve prospěch bezpečí dítěte. A to je ta největší hloupost, protože z toho ve skutečnosti benefituje zdravotní systém, nikoliv dítě. Správně je to úplně naopak. Aby byl porod bezpečný pro ženu i dítě, musí mít žena maximální pohodlí a maximální ohled k jejím potřebám. Čím méně stresu žena zažívá, tím snáz rodí. To je zlaté pravidlo.

Co byste poradila ženám, které se chystají rodit, aby si uvědomily ještě před porodem?

Že porod je klíčový okamžik, na který nikdy nezapomenou. Že to, jak přijde jejich dítě na svět a jak to oba prožijí, zásadně formuje jejich další život a stojí za to prožít to dobře. A k tomu je nejlepším pomocníkem právě porodní asistentka. Jenže porodní asistentky v porodnicích mají na starost více rodících žen a systém jim neumožňuje trávit s nimi moc času, proto je skvělé mít svou vlastní porodní asistentku, která o vás pečuje už v těhotenství, při porodu i v šestinedělí. To je nejlepší prevence porodnických komplikací a poporodních depresí v jednom.

Jak se podle vás změnila role porodních asistentek v posledních letech a kam by se měla posunout do budoucna?

Řekla bych, že se porodním asistentkámvrací sebevědomí a úcta k vlastní profesi. Že pomalu zase začínají sloužit ženám a ne systému. Do budoucna si přeju, abychom ještě důrazněji vnímaly, že naší prací je podporovat a chránit zdraví a autonomii ženy. Myslím, že naše povolání je vlastně hodně politické. Že porodní asistentka je nejsilnější zbraň proti patriarchátu, a proto byla v minulosti tato profese tak pošlapaná. Protože když máme schopné porodní asistentky, tak pak máme silné a sebevědomé ženy.