Proč je šestinedělí náročnější než porod? Spisovatelka Eliška Kašparcová otevírá v nové knize citlivé ženské téma

Šestinedělí je období, které si většina nastávajících maminek představuje růžově. Porod, tedy zdánlivě to nejtěžší, už máte za sebou, v náručí držíte malého tvorečka, všechno je krásné, zalité sluncem a láskou. Ano, tak to v některých případech opravdu bývá. V jiných se ale situace od tohoto dokonalého obrazu diametrálně liší. Často přichází pocit ztracení, úzkostlivé stavy, slzy a tíha.

Své o tom ví i Eliška Kašparcová, která toto citlivé téma otevírá ve své knize Šestinedělky. Prvním popudem k napsání knihy pro ní byl fakt, že jí na našem trhu tato tematika jednoduše chyběla. „Chybělo mi na trhu něco, kde by si žena mohla přečíst, že není divná ani rozbitá. Zkrátka, že to prostě takhle je,“ říká. „Celkově mi přijde, že tu panuje obrovský růžový oblak, kdy žena nesmí říct o svém dítěti a mateřství, že to třeba úplně není ono. Dítě za to samozřejmě nemůže, o tom se nemusíme ani bavit. Ale ten pocit, který žena má, může být úplně jiný, než si vysní nebo který by si přála – tak, jako jsem to měla já. Dlouho mi trvalo, než jsem si našla svou cestu.“

Skutečná jízda přichází až po porodu

Mnohé nastávající maminky se často domnívají, že to nejnáročnější, co je čeká, je porod. Ten samozřejmě náročný je, ale šestinedělí je pak úplně jiná jízda. „Určitě nechci shazovat přípravu na porod. I já jsem se připravovala velmi pečlivě. Přišlo mi neskutečně vtipné – a o tom ve své knížce také píšu – že jsem věděla všechno o porodních technikách, dechu a porodních polohách, ale potom jsem vlastně absolutně nevěděla, co s miminkem a co se sebou. Že vůbec může přijít nějaká psychická zátěž. Byla jsem neskutečně překvapená. Takže pokud bych mohla někomu něco doporučit nebo poradit, tak určitě se zaměřit i na období po porodu, nikoliv jenom na ten akt, který trvá většinou jen pár hodin. Samozřejmě je super, když je porod pozitivní a dopadne podle představ. Ale to, co přijde potom, je neskutečné. A o tom jsem nic nevěděla,“ říká Kašparcová.

Je šestinedělí opravdu nejkrásnější období v životě?

Úzkosti a pocit, že je na všechno sama – přesně tak se autorka knihy častokrát cítila. A díky sdílení svých pocitů na sociálních sítích zjistila, že zdaleka není jediná, ba naopak. „Opravdu nás je, neřekla bych ani hodně, ale většina, pro něž je to extrémně náročné období. Ale o tom se prostě vůbec nemluví,“ říká. Co ji v období, často označovaném jako „nejkrásnější v životě“, překvapilo, byly všechny negativní pocity, které se najednou dostavily. „Všechny známe ten obrázek jako z filmu, kde se narodí dítě a maminka jej naprosto oddaně miluje, obsluhuje a stará se o něj. Ale u mne se mateřská láska nedostavila. Musela jsem si ji postupně vybudovat.“

Nejlepší lék je čas

I když to zní jako klišé, nejlepší lék je podle Kašparcové jednoduše čas. „Samozřejmě, pokud se objeví nějaká velká psychická potíž, kdy žena vyloženě cítí depresi nebo by třeba chtěla něco udělat sobě nebo miminku, je určitě nutné vyhledat odbornou pomoc. Já ale měla hlavně úzkosti. Sem tam to bylo dobré, sem tam horší. Ale musím říct, že každý den se to postupně zlepšovalo, respektive spíše každý týden. Trvalo mi celkem půl roku až rok, než jsem opravdu byla s rolí mámy sžita. Ale jak jsem se už v průběhu šestinedělí začala v tomto tématu piplat a zjišťovala si informace na různých diskusních fórech, brala jsem to automaticky lépe, protože jsem věděla, že v tom nejsem sama. A doufám, že přesně takový účel a dopad bude mít na čtenářky i má knížka. Chci, aby věděly, že ať už to pro ně bude jakkoliv náročné, budou vědět, že nejsou samy,“ uzavírá autorka.

Zdroj: autorský rozhovor s Eliškou Kašparcovou