Životní styl

Trapné momenty, které nás budí v noci: Proč na ně pořád myslíme a bolí nás i po letech?

Vzpomínáte si, jak jste tehdy na pozdrav prodavačce odpověděla něco naprosto mimo a nevhodného? Nebo jste někdy zažila alespoň nějaký podobný trapný přeřek, nepovedený pokus o vtip, či jste chtěla někomu dát pusu na tvář, ale on se vás rozhodl obejmout? Jsou to drobnosti, ale bolí nás i po letech. Proč?

Tereza Spilková | 7. 06. 2025

Co je cringe a pocity trapna?

Známe to všichni a nikomu z nás se to nevyhýbá. Trapasy a vzpomínky na ně nám způsobují takové vnitřní napětí, že se v noci budíme se zpoceným čelem. Před lety se dokonce objevil fenomén cringe, který dal trapnu nový rozměr. Cringe je hodně bolavá věc, i když se koukáte na nezdary druhých, které se vás ani zdaleka netýkají. Je to v podstatě totéž co starý dobrý trapas, jen v trochu moderním pojetí. A hodně rádi se v něm masochisticky koupeme prostřednictvím nejrůznějších videí na internetu. Udělat něco, co je prostě mimo společenské konvence a nechat zcela spadnout svojí personu, kterou na veřejnosti tak pečlivě budujete, je hodně nepříjemné. Určitě jste si ale všimla, že někoho se trapno dotýká extrémně, s jinými lidmi ale absolutně nehne. Je to v síle osobnosti, nebo v množství zkušeností?

Proč nás cringe tolik bolí?

Pocity, že jsme absolutně společensky selhali, jsou staré jako lidstvo samo. Má to hned několik důvodů. Jeden z nich je ten, že člověk je zkrátka společenský tvor a vždycky bylo velmi důležité zapadnout a lidi kolem sebe ničím neodrazovat. Splynout s davem je zkrátka důležité pro přežití – nebo spíše bylo, ale tyto instinkty v nás přetrvávají dodnes. Pocity, že jsme úplně nemožní, byly vždy důležité i proto, abychom zůstali v bezpečí. Nás mozek se nás často snaží varovat před situacemi, které by mohly mít nebezpečné následky. Náš mozek se nás tak stále snaží ochránit, upozornit na situace, které by mohly vést k vyloučení z tlupy a osamocení. To se totiž v dobách, kdy se naše mozky tyto obranné mechanismy naučily, rovnalo smrti. I proto jsou pocity, které nás při pozorování či prožívání trapných situací provázejí, tak intenzivní.

Dá se nepříjemných pocitů zbavit?

I když se zdá, že modernímu člověku mnoho výhod tyto prastaré pocity nepřináší, i dnes mohou mít svou funkci. Bohužel v dobách, kdy už ztrapnění jen zřídkakdy znamená naprosté zatracení, jsou tyto pocity stále tak intenzivní, jako kdyby nám šlo o holou existenci. I proto je dobré ve chvílích, kdy se podobné stavy přiženou, začít zhluboka dýchat. Dejte tělu vědět, že je v bezpečí, že se nic hrozného neděje a rozhodně nehrozí konec světa. Instinkty se vás budou snažit přesvědčit, že je nejlepší stáhnout se a dát se na ústup, ale vy jim klidně racionálně vysvětlete, že nic tak hrozného se neděje. Můžete si třeba v hlavě (nebo klidně i nahlas) přeříkávat nejrůznější mantry a ujištění, které vám dodají klid a vrátí vás zpět na zem.

Proč trapasy někoho nebolí?

A proč někdo zažívá tyto pocity méně intenzivně? Dost pravděpodobně budou méně trápit samotáře, lidi s vysokým sebehodnocením a také ty, kteří jsou prostě smíření sami se sebou a na nic si před ostatními nehrají. Vlastně nejlepším způsobem, jak se vůči cringeování obrnit, je být v pohodě s tím, když vás ostatní nebudou brát. Málokomu se chce vyjít s kůží na trh, ale jakmile ukážete karty a budete upřímná k sobě i k ostatním, jen tak něco vás z míry nevyvede. Určitě pomáhá i jistá míra empatie. Vidíte někoho v trapné situaci? Pomozte mu, povzbuďte ho a buďte tu pro něj. Věřte, že právě tím, že projevíte soucit vůči druhým, dodáte odvahu a jistotu i sama sobě. Zachovejte se prostě tak, jak byste chtěla, aby se druzí zachovali k vám, kdybyste se sama octla v nesnázích. Po čase uvidíte, že vás najednou trapasy tolik nebolí, protože se dějí každému a žádné vyčlenění z kolektivu ani konec světa se nekoná.