JITKA LUCBAUEROVÁ: Nikdy jsem nechtěla být „normální ženská“ u plotny

Jitka je Partnerkou ve finančně poradenské společnosti Partners. Když se jí narodila dcera, splnily se jí hned dva velké sny, a to ty o rodině i o kariéře. Ve stejnou dobu se totiž stala Partnerkou společnosti a v podnikání se jí dařilo. Díky svému muži se své práce nemusela vzdát, péče o domácnost a o děti se totiž chopil on. Tak jsou všichni spokojení a podle slov Jitky to skvěle funguje.

V jednom rozhovoru uvádíte, že dosažení vrcholové pozice je pro vás pouze nový začátek. Kam se chcete posouvat dál?

Když pracujete s lidmi a pro lidi, tak vlastní rozvoj je základem úspěchu. Je toho v tomto směru mnoho přede mnou - přála bych si být více empatická, v některých situacích zachovat klidnou hlavu, více lidem naslouchat, být pro ně neustále zdrojem inspirace a odvahy, být oddaná hodnotám, na kterých stavíte své podnikání, jako jsou důvěra, služba lidem a pokora.

Chcete zůstat ve finančním poradenství? Láká vás to i do jiných oblastí?

Přiznám se, že jsem o tom nikdy neuvažovala. Jsem nastavená tak, že pokud se něčemu věnuji, tak na 100 %. Mám před sebou mnoho výzev. Svoji práci miluju, protože mi dává energii. Navíc stále cítím vášeň a nadšení pro to, co dělám, takže nemám důvod se ohlížet po něčem jiném.

Byla vaše cesta v Partners snadná, nebo jste se setkala i nějakými neúspěchy, než jste se dostala na současnou pozici?

Když podnikáte, vždy zažíváte úspěchy a neúspěchy. Jste nahoře i dole. Důležité je, jak rychle se z toho oklepete a jdete dál. Na začátku jakýkoli neúspěch hodně bolel a zasahoval sebevědomí. Kladla jsem si otázky, jestli je to pro mě. Dnes to chápu jako součást byznysu. 

Lze skloubit práce na vrcholové pozici s péčí o rodinu? Případně jak?

Pokud si člověk myslí, že to lze nebo že to nelze, tak má vždy pravdu. Podle mých zkušeností to lze. Tím ale nechci říci, že je to jednoduché. Ráno vstávám velmi brzy kolem 4 hodiny, jsem ranní ptáče, mám ráda ranní klid, čistou hlavu, věnuji si přípravě dne nebo projektům, které mám před sebou. Těším se na to, až si dám kávu a ponořím se do toho. Poté mám celý den jednání, školení a navečer se věnuji dětem. Děláme běžné věci, jako jsou úkoly, rozebíráme jejich zážitky, jdeme na procházku se psem, povídáme si, čteme, sportujeme. Nejsem zastáncem kvantity ale kvality času, který s rodinou prožívám.

Odpovědnost za vaši domácnost převzal manžel. To je úžasné, mnoho mužů by na toto nepřistoupilo. S tímto nápadem přišel sám nebo jste ho o to požádala?

Nikdy jsem ho do toho nenutila, vyplynulo to z naší situace. Podnikání se mi velmi dobře rozjelo před naší svatbou. Zároveň ve stejném měsíci, kdy se narodila dcera, jsem se stala partnerem společnosti. Dva velké sny v mém životě se staly skutečností, a tak jsme se dohodli, že manžel zůstane doma. Miluje děti i vaření a je po své mamince velmi pečovatelský typ, takže si to užíval.

Máte nějaký recept na spokojené manželství?

Když jsem začala chodit se svým mužem, oba jsme měli po nepříjemných rozchodech. Od začátku jsme si řekli, že postavíme náš vztah na otevřenosti a upřímnosti, že ho budeme budovat na pevných hodnotách jako je důvěra, vzájemná úcta, empatie a komunikace. Velmi často, když jsou nějaké neshody, si to připomínáme. Já si svého muže neskutečně vážím, má můj respekt a obdiv. Nejen za to, že se „vzdal“ své kariéry, ale i to s jakým klidem a vyrovnaností řeší různé problémy. Je silným pilířem naší rodiny, na kterého se může celá rodina plně spolehnout.

Nebojíte se, že byste mohla kvůli práci přijít o některé věci v životě dětí?

Bát se je silné slovo. Určitě jsem některé momenty s dětmi nezažila, jako kdybych s nimi byla 24 hodin denně, ale mnoho krásných momentů jsem právě díky tomu, že jsem se i nadále věnovala podnikání, zažila a zažívám. Jsem opravdu takto šťastná a je to volba, kterou dělám v plném vědomí a ráda.

Přemýšlela jste někdy, že byste se kvůli dětem vzdala práce?

Ne, nepřemýšlela a jsem za to vděčná. Mám krásné, zdravé děti, které mají milující rodinu a to je pro mě nejdůležitější.

Žijeme v době, kdy emancipace žen už není sprosté slovo a je mnoho dam na vrcholových pozicích. Přesto se najdou tací, kteří stále tvrdí, že má žena zůstat “u plotny”. Setkala jste se ve své práci někdy s tímto názorem?

Setkala i doma. Ne u manžela, ale u mé tchyně. Babička nám s dědou v začátcích velmi pomáhali. Doma jsem často slýchávala: “Jitko, ty nejsi normální ženská“. Má odpověď byla, že já jsem nikdy „normální ženská“ být nechtěla. Takže ano, když někdo říká, že žena má být u plotny, je to jeho názor, já ho nesdílím, ale zároveň chápu ženy, které to naplňuje a baví.

V jednom rozhovoru s vámi jsem se dozvěděla, že jste nadřízená svému otci, jak to funguje?

Tátu jsem si ve firmě přála dlouho, byl to můj vzor od dětství. Ať už svým přístupem, chováním, ale i tím, jak nás vychovával. Vkládal do nás důvěru, která mě zavazovala. Vnímám ho jako velmi úspěšného člověka. Před podnikáním byl patnáct let generálním ředitelem a tři roky i jednatelem česko-francouzské firmy. Spolupráce nám, myslím, funguje velmi dobře. Nejsem rozhodně jeho nadřízená, ale jsme parťáci, kteří řeší kam posuneme společné podnikání, sdílíme, co se nám povedlo, ale i zkušennosti, které jsme získali. Je to prima spolupráce.

Vidíte v práci s příbuzným nějaké výhody nebo nevýhody?

Vidím obojí. Výhodou je důvěra, vztah, známe se, víme, co od sebe očekávat. Nevýhodou je, že ať chcete nebo ne, tak případný neúspěch člena rodiny vnímáte vždy o trochu intenzivněji.

Co byste poradila ženám, které chtějí mít rodinu, ale zároveň milují svou práci a nechtějí se jí vzdát?

Pokud obojí mají rády, pokud cítí, že jak rodina, tak práce a podnikání je pro ně důležité, dává jim radost a pocit naplnění, tak ať neposlouchají ostatní kolem sebe, ale své srdce a jdou si za tím, aby byly spokojené. Pro děti je stejně nejdůležitější spokojená máma.