Už 13 let vítá každou neděli diváky z televizní obrazovky, kde uvádí oblíbený pořad 168 hodin. Svou práci má ráda a udělala si od ní jen dvě přestávky, když se narodily dcery Diana a Mariana. Proč Noře Fridrichové nevadí práce po nocích a jak moc ji trápí situace kolem českých samoživitelek?

Vám se podařilo sladit práci s dvojnásobným mateřstvím, máte sedmiletou a čtyřletou dceru. Vracela jste se do práce po půl roce, setkala jste se kvůli tomu s kritikou?

Když jsem byla na první mateřské dovolené, tak jsem se opakovaně setkávala s otázkou, jak dlouho chci být doma. Cítila jsem se pod drobnohledem, že nejsem stoprocentní matkou. Při druhém dítěti už takové otázky zmizely a byla jsem ráda, že to nemusím vysvětlovat. V tom mi připadá česká společnost konzervativní. Na ženu, která nestráví na mateřské několik let, se pohlíží jako na špatnou matku. V České republice je přitom nejdelší mateřská na světě, nikde jinde není standardní být s dětmi doma tak dlouho. Někteří novináři mi dávali nepříjemné otázky, zda se to opravdu dá s dětmi zvládnout, jak to chci udělat, proč tak spěchám a podobně. Robert (Robert Záruba, partner Nory Fridrichové, pozn. red.) ale takové otázky nikdy nedostal.

Jak jste to zvládala prakticky, měla jste chůvu?

Chůvu nemáme. S Robertem se v hlídání střídáme a zvládáme to sami díky pomoci rodiny. Mně ale v práci pomohla dohoda, že jsem si mohla část práce udělat z domova, za což jsem televizi vděčná. A vím, že ne každý má takovou možnost. Sice jsem kvůli tomu často pracovala po nocích, ale zvládnout se to dalo. 

Nebyla jste z toho unavená?

Byla. Ale stálo mi to za to. Práce je pro mě důležitá. Nedávno jedna socioložka přirovnala lidský život ke třem nohám, kterými jsou práce, rodina a společenský život. Je prý dobré mít ty nohy vyrovnané. A já stála o to, abych je vyrovnané měla. Unavená jsem ale pořád, je mi 41 let a občas cítím, že můj věk je znát a že bych potřebovala víc spánku. Každý den mám kolem páté hodiny odpoledne krizi. To je čas, kdy většinou přicházíme s dětmi domů z různých kroužků a má se odehrávat večeře a úkoly do školy. A já pokaždé cítím, že bych se raději natáhla a trochu si schrupla.

Pracujete i o víkendech, jak to jde dohromady s rodinným režimem?

Je to náročné, trochu to s Robertem lepíme. Prostě se nemůžeme jen tak sbalit a jet třeba na víkend někam pryč mimo Prahu. Nejsem sice o víkendu v práci od rána do večera, ale volno nemám. Finišujeme pořad, takže mi často zvoní telefon a během dne odbíhám od plotny ke scénářům. V neděli jsem pak půl dne ve studiu kvůli natáčení pořadu. Já si ale taky vyčítám, že jsem nedokonalá matka. Vnímám své mateřské chyby a že nejsem o víkendu úplně volná, je trvalý zdroj mých výčitek. Snažím se to holkám vynahradit, ale bojím se, že mi to třeba někdy vyčtou. Možná mám však přehnané očekávání toho, co by se mělo o víkendu dít. Na druhou stranu v létě pořad neběží a já mám volno. To jsem s dětmi naopak pořád. 

Lidé vám kvůli pořadu 168 hodin často sprostě nadávají. Měla jste někdy o sebe strach?

Neměla, i když dřív bylo pár pisatelů, kteří byli dost konkrétní v tom, co by se mnou provedli, a něco z toho řešila i policie. Ale vím, že většinou jde jen o hrdiny u klávesnice. Stejně se mě nedotýká ani kritika mé osoby. Lidé dokážou být dost detailní, pokud vám chtějí napsat hnusné věci a ublížit, ale na to už jsem vytrénovaná a někdy se i pobavím. Už jsem sama se sebou sžitá a nemám problém si o sobě číst ani ty největší hnusy. Na ulici mi však nikdo nenadává, naopak lidi reagují hezky. Někdy se mnou ale řeší obsah nějaké reportáže a jejich postřehy mě i dost překvapí.

Jak vnímáte kritiku od politiků?

U části politiků je to teď poněkud móda strefovat se do veřejnoprávní televize. Ale to neznamená, že od nich čekám pochvalu. To by pro mě bylo spíš varovným signálem. Ať se na mě páni politici nezlobí, ale proč zrovna jim by se novinářské řemeslo mělo líbit? Novináři tu nejsou od toho, aby politici s jejich prací byli spokojeni.

Jak snáší váš partner, že se do vás lidé strefují?

Toho si Robert všímá, ale sám to mívá podobně, když si neodpustí jizlivý komentář na adresu nějakého politika. Oba máme podobnou zkušenost, když se vyjádříme například k...

Autorka textu: Veronika Jonášová

...CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V SRPNOVÉ MARIANNE

titulka