Zkřížené ruce jsou nejvíc nepochopená řeč těla. Odborníci vysvětlují, jaký signál tím vysíláte

Řeč těla fascinuje lidstvo už desítky let. Čteme ji na pracovních schůzkách, prvním rande i během rodinných obědů, kde teta Jana pozná „napětí ve vztahu“ jen podle toho, že si někdo odsunul židli o deset centimetrů dál. Jenže právě v tom bývá problém. Máme tendenci hledat jednoduché návody. Založené ruce? Obranný postoj. Uhýbání očima? Lež. Ruka ve vlasech? Nervozita. Realita je ale mnohem složitější. Psychologové upozorňují, že neverbální komunikace funguje hlavně v kontextu. Jedno gesto samo o sobě neznamená skoro nic.

Zkřížené ruce nejsou zločin

Založené ruce patří mezi nejvíce démonizovaná gesta vůbec. Existuje skoro nepsané pravidlo, že kdo si zkříží ruce na hrudi, ten je automaticky uzavřený, nepřátelský nebo minimálně otrávený životem. Ano, založené ruce můžou znamenat odstup nebo obranu, ale stejně tak můžou ukazovat, že je klimatizace puštěná moc a je nám zima, nebo prostě jen stojíme v přeplněném prostoru v tramvaji a snažíme se nezavadit o cizího člověka loktem.

Odborníci na neverbální komunikaci upozorňují, že izolované gesto nelze interpretovat bez dalších souvislostí. Pokud někdo sedí shrbeně, odvrací pohled, odpovídá jednoslovně a zároveň má založené ruce, může skutečně působit uzavřeně. Ale pokud se směje, aktivně komunikuje, přikyvuje, a přitom si drží ruce na hrudi, pravděpodobně se cítí pohodlně. Jenže lidský mozek miluje jednoduché závěry.

Mohlo by se vám líbit

Janet Jackson a její recept na krásu v 60: Tvrdě na sobě pracuje, má malé dítě a její pleť je zázrak přírody

Mozek miluje rychlé soudy

Ale občas je úplně mimo. Psychologové tvrdí, že první dojem si vytváříme během několika sekund. Člověk ani nestihne pořádně pozdravit a už je zařazený do mentální kolonky „sympatický“, „divný“, „sebejistý“ nebo „ten, co určitě posílá pasivně agresivní e-maily“. Řeč těla v tom hraje obrovskou roli, protože mozek miluje zkratky. Vidí gesto a okamžitě si k němu vytvoří příběh. Problém je, že ten příběh bývá často úplně smyšlený.

Právě proto jsou sociální sítě plné samozvaných expertů na neverbální komunikaci, kteří z každého pohybu dokážou vytvořit psychologickou diagnózu. Stačí video rozhovoru slavné osobnosti a okamžitě se objeví komentáře typu: „Podívejte, sáhl si na nos, určitě lže.“ Nebo: „Překřížil nohy, něco skrývá.“ Ve skutečnosti se mu možná jen sedělo nepohodlně nebo ho svědilo ucho. Člověk není robot naprogramovaný na přesné emoční signály. Jsme chaotické bytosti, které občas vypadají naštvaně jen proto, že přemýšlí nad tím, co koupit cestou domů k večeři.

Co na to říkají studie

Výzkumy neverbální komunikace potvrzují, že lidé přikládají řeči těla obrovský význam. Mimika, postoj těla nebo gesta výrazně ovlivňují, jak ostatní vnímáme, a často mají větší dopad než samotná slova. Ukazuje se, že neverbální projevy hrají důležitou roli při vytváření důvěry, sympatií i autority. Často tedy rozhoduje spíš způsob, jak něco říkáme než samotný obsah. Velmi známé jsou výzkumy psychologa Alberta Mehrabiana, jehož jméno bývá často spojováno s populární poučkou, že „93 procent komunikace je neverbální“.

Jenže právě tato věta patří mezi nejčastěji překrucované psychologické výroky vůbec. Psycholog ve skutečnosti zkoumal hlavně situace, kdy jsou slova v rozporu s emocemi. Pokud například někdo řekne „jsem v pohodě“, ale přitom se tváří, jako kdyby právě zjistil cenu másla v supermarketu, lidé přirozeně věří spíš výrazu tváře než slovům. To ale rozhodně neznamená, že obsah řeči je nepodstatný.

Mohlo by se vám líbit

Zázračná technika proti únavě. Stačí 45 minut, abyste nahradili spánkový deficit a odbourali stres

Politici, manažeři a mistři založených rukou

Zajímavé je, že zkřížené ruce často používají i lidé, kteří rozhodně nepůsobí nejistě. Politici, manažeři nebo různí lídři je někdy využívají jako postoj dominance a kontroly prostoru. V kombinaci s pevným postojem, klidným výrazem a přímým pohledem mohou naopak působit sebevědomě a autoritativně.

Navíc velkou roli hrají i kulturní rozdíly. To, co v jedné zemi působí odměřeně, může být jinde naprosto běžné. Někde je intenzivní oční kontakt známkou respektu, jinde může působit agresivně. Neverbální komunikace proto není univerzální slovník s pevným překladem.

Největší chyba? Hrát si na lidský rentgen

Problém dnešní posedlosti řečí těla? Že se z nás občas stávají amatérští detektivové. Sledujeme kolegu na poradě jako FBI agenti v kriminálce a jsme přesvědčení, že podle polohy levého lokte odhalíme jeho skutečné úmysly, náladu i vztah k firemnímu vánočnímu večírku. Jenže lidské chování není matematický vzorec.

Řeč těla je fascinující, užitečná a často opravdu hodně vypovídající. Ale funguje hlavně jako celek. Jedno jediné gesto bez kontextu znamená velmi málo. Takže až příště uvidíte někoho se zkříženýma rukama, zkuste si připustit dvě možnosti. Buď je skutečně uzavřený a nechce komunikovat. Anebo je mu prostě zima, čeká na tramvaj a snaží se přežít další poryv větru.

Zdroje: Autorský text, Forbes, Psychology Today, Verywell Mind, BBC Future, Harvard Business Revieuw, Science of People