Herečka Veronika Khek Kubařová byla hvězdou červencové titulky Marianne a nyní září v taneční soutěži StarDance. Přečtěte si rozhovor s ní a jejím tanečním partnerem.
Promotion

Veroniko, jaké jsou Vaše dosavadní taneční zkušenosti?

VK: Chodila jsem do tanečních. Na konzervatoři jsme měli základy moderny, klasiky i společenských tanců. A zúčastnila jsem se projektu Roztančené divadlo, kde jsem se učila jeden společenský tanec.

Myslíte si, že máte díky tomu výhodu oproti ostatním?

VK: Od nuly začínám s fyzickou kondicí, ale jinak myslím, že se hodí, že vím, jak se dělá choreografie, a vím, co na mě platí.

Dominiku, jaká je Veronika studentka?
DV: Je úplně úžasná, protože se snaží, i když má puchýře
a bolí ji nohy. Vůbec neremcá a jde do toho naplno. Když jí napíšu rozpis tréninků, tak vždy souhlasí. Přiznám se, že jsem se trochu bál, jestli nebude mít problém trénovat tak často, ale naopak.
VK: Když se člověk vidí, tak to nejde jinak. Když vím, kolik se toho ještě musím naučit. Člověk nechce mít ostudu v přímém přenosu.

Co Vás překvapilo, že jí jde?
DV: Asi to mohu prozradit, ale Veronika už mnohokrát hrála kurtizánu, tak je fajn, že se nestydí, a toho hodně využíváme. Když jdeme na parket, tak vlastně vždy hrajeme nějakou roli.

A jaký je Dominik učitel?
VK: Je milý, ale důsledný. Nedělá to tak, aby mě traumatizoval a já chodila brečet na záchod. Díky němu na tréninky chodím ráda, i když je to v osm ráno nebo naopak pozdě večer.

Co Vás více baví – latina, nebo standard?
VK: Já jsem si myslela, že to bude standard, ale je to latina. Je taková rozvlněnější a pocitově radostnější. U standardu se mi zase líbí, jak je noblesní.

V rámci nějaké roli jste si zatančila?
VK: V angažmá v Mladé Boleslavi jsem hrála dvě prostitutky, které měly docela náročné choreografie, a nebyl to žádný striptýz u tyče. Pak jsem takto tančila v představení Dědeček automobil a nyní v Divadle ABC jsem v představení The Greatest Hits, kde se také tančí. Taneční sólo jsem ale neměla nikde.

Dominiku, vy také pracujete v divadle...
DV: Ano, v Pražském komorním baletu jsem už třetím rokem sólistou.

Byli jste se od té doby, co se znáte, podívat na svá představení?
DV: Zatím nebyla šance, ale plánujeme to.
VK: Na internetu jsem si o Dominikovi našla vše, co je dostupné. Strávila jsem hodiny na YouTube, mohu říct, že ho mám nakoukaného, ale těším se, až ho uvidím naživo v divadle.

Jak vnímáte hodnocení poroty?
DV: Nesmíme se nechat rozhodit, když to bude negativní. Ale myslím si, že je důležité slyšet názor někoho dalšího.
VK: Někdo se mě ptal, jak se připravuju na kritiku, ale já se na to nechci ani připravovat. Chápu, že tam mají svou roli, ale zároveň jsem žena, mám různé nálady a je možné, že budu brečet nebo se rozčilovat. Vůbec to nemohu vyloučit.
DV: Jde hlavně o vnitřní pocit a pocit publika.
VK: Já jsem ten typ, co když si přečte kritiku, tak pak tři
dny brečí a chce skončit s herectvím. Až potom se nad to povznesu a stane se z toho vtipná historka.

Co šaty?
VK: Jsem po nich lačná. Byla jsem na kostýmní zkoušce a vše se tak krásně třpytilo. V civilu bych na něco takového neměla odvahu, ale tady si to mohu dovolit. Opravdu se ve flitrech cítím šťastná. Je to krásný svět šatů, líčení a účesů.

Koho tipujete jako svou největší konkurenci?
DV: Věřím, že všichni mají obrovskou šanci dostat se daleko. Takže to necháme na porotě a divácích. Moc se těším, až všechny uvidím na prvním přenosu tančit to, co tolik dní dřeli. VK: Matouš Ruml je můj velký kamarád. Jeho ženě jsem byla svědkyní na svatbě. My jsme fakt skoro rodina. Tak v mém ideálním scénáři bychom byli ve finále s ním a s dalším mým kamarádem Mirkem Hanušem. Ne, to vůbec nejde takhle říct. Jak už jsem tak pár kolegů viděla, všichni jsou báječní. Je to škoda, že musí v každém kole někdo vypadnout.

Jaký máte cíl?
VK: Mně by se líbilo protančit advent.

Promotion