Bývalý lovecký domek v belgickém Ronse se po rekonstrukci otevřel světlu, barvám a okolnímu lesu. Nejvýraznější detail interiéru? Zelené schody vedoucí na spací galerii, které vypadají skoro jako pokračování krajiny za okny.
Dům stojí na zalesněném svahu nad oblastí Muziekbos a slouží čtyřčlenné rodině jako místo pro víkendy a společný odpočinek. Před rekonstrukcí byl interiér tmavý a rozdělený na malé místnosti, takže výjimečná poloha domu uvnitř téměř nebyla znát. V letech 2024 až 2025 prošel objekt důkladnou obnovou. Zůstala jednoduchá silueta původní stavby, uvnitř se ale většina příček odstranila a dispozice se začala skládat kolem výhledů do lesa.
Nejvíc pozornosti na sebe bere schodiště natřené hlubokým lesním odstínem. Vede na spací galerii a navazuje na zeleně mořenou překližku, která se v domě objevuje také na vestavěném nábytku a dalších plochách. Barva nepůsobí jako efektní akcent vložený do neutrálního interiéru. Odpovídá tomu, co je vidět z oken, a během roku se mění spolu s okolní vegetací. Na jaře a v létě téměř splývá se zelení venku, v zimě naopak interiéru zůstává něco z barevného lesa. Schodiště sousedí s otevřenými policemi, takže celá sestava působí spíš jako kus nábytku než klasická stavební konstrukce. Podobným způsobem se tu pracuje i s dalšími vestavbami. Místo běžných příček oddělují kuchyň, koupelnu a ložnici objemy skříní. V domě zůstalo jen minimum uzavřených místností a světlo může procházet téměř celým půdorysem.
Při návrhu se opakovalo jednoduché pravidlo: pohled ven má být součástí interiéru. Okna proto nejsou rozmístěná podle toho, kde bylo potřeba přivést denní světlo. Každé zachycuje jiný úsek lesa a funguje jako rám obrazu, který se mění podle počasí a ročního období. Někde je okno nízko a vzniká u něj široká lavice na sezení, jinde se otevře výhled z postele nebo z jídelního stolu. Z domu tak nevnímáte okolní les jako něco za stěnou. Je přítomný při vaření, odpočinku i probouzení. Této myšlence se přizpůsobily také průhledy mezi jednotlivými částmi interiéru. Místnosti na sebe navazují, ale díky změnám výšky podlahy, galerii a vestavbám má každá svůj vlastní kout.
Barvy si dům půjčil z lesa
Zelené schodiště je nejvýraznější, ale barev se tu objevuje víc.Podlaha z leštěného betonu má teplý okrový odstín, který připomíná hlínu a podzimní listí. V obytné části leží koberec v barvě zelených listů, stěny jsou upravené vápennou omítkou a vedle mořené překližky zůstává část borovicového dřeva přírodní. V koupelně a na pracovních plochách se objevuje vícebarevné terazzo. Jeho drobné barevné kousky propojují zelené, krémové, žluté i zemitější tóny, aniž by místnost působila přeplněně. Dřevo si zachovává viditelnou kresbu a povrchy nejsou dokonale hladké. Interiér díky tomu působí měkčeji, než by se podle množství vestavěného nábytku mohlo zdát.
Při prvních průzkumech se ukázalo, že stavba není v kondici, která by dovolovala pouze kosmetickou rekonstrukci. Konstrukce potřebovala výraznější zásah, obnovila se celá střecha, přibyl ztužující železobetonový věnec a nově se řešila skladba podlah. Dům se současně upravil tak, aby byl energeticky úspornější a mohl bez dalších zásadních zásahů sloužit další desítky let. Ani během této části projektu se nesnažili původní stavbu předělat na úplně jiný typ domu. Půdorys zůstal kompaktní a nových konstrukcí se přidávalo jen tolik, kolik bylo potřeba. V interiéru dostaly jednotlivé prvky více funkcí. Skříň může současně vytvořit stěnu místnosti, police navazují na schodiště a malá galerie přidává místo na spaní bez dalšího uzavřeného pokoje.
Doporučujeme
reklama
Nábytek tu nemusí být nový
Volně stojící nábytek byl z velké části vybrán z vintage kusů. V obývacím prostoru se tak potkává hořčicová sedačka, starší křesla a jednoduché stolky s nově vyrobenými vestavbami. Interiér není zařízený jako katalogová sestava a jednotlivé předměty nemusí pocházet ze stejné kolekce.
Zdroj: Studio Kimchi Architektura: VELO architectenbureau Foto: Rebecca De Cavel
Galerie: Zelené schody vedou do ložnice pod střechou. Bývalý lovecký domek ukazuje, jak dostat les až dovnitř