Venkovský dům na svahu nedaleko Florencie měl za sebou několik necitlivých přestaveb, kvůli nimž téměř ztratil svůj původní charakter. Studio Officina Abitare při rekonstrukci zachránilo staré trámy, terakotové dlaždice, kamenné zdivo i velký krb a doplnilo je o nové pokoje, koupelny a úspornější technologie.
Přízemí dříve sloužilo jako hlavní obytná část venkovského domu. Rekonstrukce jeho základní uspořádání nezměnila. Z historického obývacího pokoje vznikla recepce, ve které hosty vítá mohutný krb na dřevo a pečlivě obnovený strop z kaštanových trámů. Zachovány zůstaly také vyřezávané hlavice, které připomínají řemeslné zpracování původní stavby. Kolem krbu vznikl klidný kout určený ke čtení, odpočinku a neformálnímu setkávání. Interiér nepůsobí jako klasická hotelová hala. Měřítkem i vybavením se blíží běžnému obývacímu pokoji. Domácí atmosféra měla být podle autorů jednou z hlavních vlastností celého projektu. Z přízemí se zároveň vstupuje do soukromé zahrady.
Vedle vstupní haly se nachází velká snídaňová místnost. Také zde architekti obnovili dřevěný strop a použili vápenné omítky, které přirozeně navazují na historický charakter domu. Místnost je orientovaná směrem do zahrady a k výhledu na florentskou krajinu. Díky světlu, přírodním materiálům a klidnému vybavení slouží také k posezení během dne. S kuchyní ji propojuje široký klenutý otvor vybouraný v kamenné stěně. Oblouk připomíná tradiční uspořádání toskánských domů a současně umožňuje pohodlnější provoz bez úplného otevření technického zázemí. Nové osvětlení je současné, ale záměrně nenápadné. Nesnaží se konkurovat trámům, krbu ani nepravidelným povrchům historických stěn.
Největší změna proběhla v horním patře
Zatímco přízemísi ponechalo původní obytnou funkci, první patro bylo přestavěno výrazněji. Vznikly zde čtyři pokoje, každý s vlastní koupelnou. Předchozí stavební úpravy oslabily konstrukci domu, proto bylo nutné horní část staticky zpevnit. Architekti zároveň nechtěli staré stropy zatížit dalšími těžkými zděnými příčkami. Nové členění proto vytvořili ze sádrokartonu. Lehčí konstrukce omezila množství dodatečných nosníků, které by jinak musely být vloženy do historických dřevěných stropů. Umožnila také přesněji rozdělit patro na samostatné pokoje a koupelny. Nové podlahy z jedlového dřeva přitom neslouží jen jako pohledová vrstva. Pomohly staticky zpevnit horní část budovy.
Čtyři pokoje nejsou navržené jako úplně stejné hotelové jednotky. Každý pracuje s jinou orientací, množstvím přirozeného světla a vlastním výhledem do krajiny. Společným prvkem je velké čelo postele vytvořené z přírodního vápenného a pryskyřičného povrchu označovaného jako pastellone. Materiál neobsahuje těkavé organické látky a jeho povrch chrání včelí vosk. Měkký odstín čela doplňuje nábytek vyrobený na míru ze švýcarské borovice. Pokoje díky tomu působí jednoduše, ale ne chladně. Dřevo, vápenné povrchy a tlumené barvy vytvářejí klidné prostředí bez zbytečných dekorací.Architekti pracovali také s přirozenou vůní dřeva. Studio ji představuje jako jednu ze součástí smyslového zážitku a atmosféry, která má podporovat odpočinek. Výrazné zdravotní účinky připisované švýcarské borovici je však rozumné vnímat spíš jako součást tradičního pohledu na tento materiál než jako hlavní důvod jeho použití.
Koupelny pokračují v podobných materiálech
Každý pokoj má vlastní koupelnu navrženou jednoduše a prakticky. Nejde o oddělený svět plný lesklých hotelových povrchů. Objevují se v ní stejné materiály jako v ložnici, takže obě části působí jako jeden celek. Dvojitá umyvadla jsou umístěna na policích ze švýcarské borovice, sprchy mají velkorysé rozměry a povrchy navazují na teplé barvy stěn a dřeva. Díky střídmému vybavení nepůsobí koupelny přeplněně. Hlavní pozornost zůstává na materiálech, světle a přirozených površích.
Foto: Matteo Pierattini
Schodiště propojuje pokoje se společným obývacím prostorem
Mezi přízemím a prvním patrem vede schodiště otevřené do prostoru o výšce dvou podlaží. Na něj navazuje mezipatro, které bylo proměněno ve společenskou místnost pro hosty. Pohovka a křeslo vytvářejí malé posezení s výhledem do lesa za domem. Je to přechodová zóna mezi soukromím pokojů a společnými prostory v přízemí, ale může sloužit také k setkávání lidí ubytovaných v jednotlivých pokojích. Na horním podlaží se opakují oblouky, které rámují chodbu vedoucí ke třem pokojům. Každý vstup označují jednoduché očíslované dveře ze dřeva. Za nimi se otevírají rozdílné výhledy na florentské kopce.
Staré terakotové dlaždice dostaly druhý život
Při rekonstrukci se podařilo zachránit část původních ručně vyráběných terakotových dlaždic. Materiál byl vyjmut, očištěn a znovu použit, aby si dům zachoval kontinuitu s původní toskánskou architekturou. Staré dlaždice nejsou dokonale rovné ani barevně jednotné. Právě jejich nepravidelnost ale přináší do interiéru vrstvu, kterou by nová průmyslová podlaha jen obtížně napodobovala. Doplňuje je jedlové dřevo, švýcarská borovice, vápenné omítky a povrchy chráněné včelím voskem. Množství použitých materiálů je poměrně omezené a opakuje se napříč celým domem. Interiér díky tomu drží pohromadě, přestože kombinuje historické a nové části.
Nákupní tipy
reklama
Vápno a korek pomohly zlepšit energetickou náročnost
Rekonstrukce se nezaměřila pouze na vzhled. Jedním z hlavních úkolů bylo zlepšení energetických vlastností stavby a vytvoření zdravějšího vnitřního prostředí. Na stěnách byla použita tepelněizolační omítka z přírodního hydraulického vápna a korku. Povrchy následně dostaly nátěry na bázi přírodního vápna. Dům byl vybaven tepelným čerpadlem a po dokončení dosáhl energetické třídy B. V případě historické venkovské stavby jde o výraznou změnu, která se obešla bez potlačení původních proporcí a charakteru fasád. Projekt využil také italský program Superbonus 110. Ten pomohl financovat statické zpevnění, obnovu některých podlah, energetické úpravy a vybudování nových příček a koupelen.
Zdroj: Autorský text, officinaabitare.com
Galerie: Nedaleko Florencie obnovili starý venkovský dům. Architekti zachránili trámy, terakotu i velký krb
