Majitelé nechtěli dům proměnit k nepoznání. Naopak. Přáli si zachovat jeho historii, dřevo, centrální schodiště i atmosféru, která se v něm během desetiletí usadila. Studio Michaela Godmera proto rekonstrukci pojalo spíš jako další kapitolu než nový začátek. Původní architekturu doplnilo oblouky, výraznými barvami, nábytkem na míru a materiály, které odkazují na cestování i osobnost celé rodiny.
Dům stojí v montrealské čtvrti Outremont a pochází z počátku 20. století. Jeho majitelé v něm už několik let bydleli, než se obrátili na Michael Godmer Studio. Původně mělo jít jen o konzultaci a několik nápadů, postupně se ale zrodila kompletní rekonstrukce, která vznikala téměř rok. Do návrhu se výrazně propsal způsob života rodiny: majitelka pracuje jako arteterapeutka, její partner se věnuje sociálním programům a společně se dvěma dětmi mají za sebou život v několika zemích.
Jednou z nejdůležitějších věcí bylo zachovat to, co už v domě fungovalo. Původní centrální schodiště zůstalo beze změny a spolu s dřevěnými prvky se stalo spojovacím článkem mezi starou a novou podobou interiéru. Nové zásahy jsou měkčí. Objevují se zaoblené dveřní otvory, upravená okna a další průchody, které jednotlivé místnosti propojují a nechávají světlo volněji proudit domem. Místo ostrého předělu mezi historií a současností tu vzniká několik vrstev, které jsou vedle sebe dobře čitelné. Ještě před začátkem stavebních prací se navíc dům stal jakýmsi rodinným experimentálním prostorem. Na stěnách vznikaly kresby a obrazy, které vytvářeli sami majitelé s dětmi. I díky tomu se pozdější návrh neřídil představou dokonale uhlazeného interiéru, ale spíš snahou vytvořit místo, které bude skutečně jejich.
Skříně místo příček a místnosti podle konkrétního života
Dispozice reaguje na každodenní fungování rodiny i na práci z domova. Majitelka získala vlastní prostor pro arteterapii, v horním patře zase vznikla samostatná pracovna. Velkou roli hraje nábytek na míru, který na některých místech nahrazuje klasické příčky a zároveň řeší ukládání i členění prostoru. Zvláštní pozornost věnovali autoři dveřím. Pro dům vznikly prosklené dveře s dřevěnými rámy, plná křídla na míru i lamelová dvířka vestavěných skříní. Řada prvků vznikala ve spolupráci s místními řemeslníky, takže se neopakuje jedno univerzální řešení v celém domě. Každý detail reaguje na konkrétní místnost.
Foto: Maxime Brouillet
Pudrově růžová koupelna jako z filmu
Jednotlivé části domu mají rozdílnou náladu. Nejvýraznější je malá koupelna, která je celá laděná do odstínů růžové a jejíž lehce teatrální atmosféra vychází z vizuálního světa filmů Wese Andersona. Také dětské pokoje jsou barevnější a živější. Naproti tomu ložnice rodičů a navazující koupelna působí mnohem klidněji a intimněji. Dům tak nemá jednu barevnou šablonu, která by se opakovala od vstupu až po ložnici. Každá zóna dostala vlastní charakter, přesto spolu díky materiálům a opakujícím se detailům drží pohromadě.
Základem je odstín připomínající majonézu
Poněkud neobvyklým základem barevné palety se stal teplý krémový tón, který studio popisuje jako odstín majonézy. Právě ten vytváří klidné pozadí pro zachované dřevo, lakované povrchy, mramor Botticino Fiorito, travertin a výraznější barvy. Na stěnách se objevují také vápenné nátěry s jemně pískovou strukturou, někde světlé, jinde podstatně tmavší. Díky tomu interiér nepůsobí ploše a materiály se během dne mění podle dopadajícího světla. Výraznou roli hraje i podlaha. Úzká prkna z bílého dubu odkazují na původní charakter domu a v kuchyni je rámuje pás dlaždic. Malá dlaždice na přechodu mezi dřevem a keramikou se pak opakuje i na dalších místech a funguje jako nenápadný detail, který jednotlivé prostory spojuje.
Jedním z motivů, který se v rekonstrukci pravidelně opakuje, je křivka. Najdeme ji na kuchyňském ostrůvku, dveřních otvorech i v koupelnách. Zaoblení změkčují původní architekturu a zároveň interiéru dodávají současný výraz, aniž by působily jako krátkodobý trend. Kuchyň je proti zbytku domu poměrně klidná. Autoři se záměrně vyhnuli doslovné inspiraci francouzským bistrem a místo ní pracovali jen s rytmem linií a dlaždic, který se opakuje mezi podlahou a ostrůvkem. I tady platí, že design nevzniká prostřednictvím jednoho efektního prvku, ale skládáním menších detailů.
Zdroj: autorský článek, Michael Godmer Studio, v2com
Galerie: Dům jako příběh. Stoletá rezidence si zachovala duši, ale dostala barvy, oblouky a překvapivě hravé detaily
