Prvně se objevily motánky – originální, ručně vyrobená ozdoba z broušených korálků a kovového drátku – v rukách Martiny Kotěšovcové. Kdy? To si nepamatuje, rozličné vyrábění i tvorba jsou jí totiž dány shůry.
„Kdy jsem začala motat? Už jako holka jsem doma s mamkou vyráběla spoustu věcí pro radost, nejen jako dárky,“ zamýšlí se Martina. „Zprvu jsem dělala jednoduché kroužky z korálků. Byly jemnější,“ dodává u okna jihočesky půvabného domku v malé obci Žimutice nedaleko Týna nad Vltavou. Tady se zhruba od roku 2017 tvoří barevně rozličné motánky, už v podobě bohatého věnečku, řemeslně. Tvůrčí a zručná Martina totiž později potkala stejně naladěného, šikovného vysokoškoláka, elektroinženýra Ladislava. Ten byl okouzlen nejen mladou dívkou, ale nadchly ho i její motánky. Přidal se. Spolu po čase vyprecizovali ojedinělé korálkové věnečky a rozjeli rodinnou manufakturu. Motánek v ní jasně vede, ale tvoří tu i skleněné závěsky, hvězdičky nebo věšáčky.
Základem motánku jsou zajímavě broušené korálky, speciální drátek, cit pro barvy a tvůrčí know-how. „Každý korálek je nakroucený na drátku sám a poté se vše splete do tvaru věnečku,“ vysvětluje Ladislav Kotěšovec s tím, že na jeden spotřebuje osm metrů drátku. Zbytek je výrobní záhada. „Grif musí být tajný, ne?,“ směje se Ladislav a sleduje, jak Martina připravuje variaci pro letní motánek zvaný Na brusinkách. Dominují mu červená, zelená a jemně růžová. Ten bude na něm. Vzdor utajení mnohé z historie motánku usměvavý Jihočech prozrazuje: „Když jsme v začátcích jeli do Jablonce a přivezli korálky po malých pytlíčcích za deset tisíc, měli jsme pocit, že máme spoustu materiálu... Dnes už to takhle nejde.“ Teď manželé berou korálky po kilech, barvu od barvy, čímž se dostávají i na vlídnou velkoobchodní cenu. Mnohdy se daří koupit korálky historické s krásnými tvary, někdy se naopak ty vytoužené ne a ne objevit.Manufaktura se prostě rozjela. „Tvoříme motánky na různá barevná témata, a byť jsou stejné, každý je originál, ukazuje tvůrce Svatební, Lásky čas, K radosti, Jako tvoje oči...“
Ryze česká ozdoba
Názvy i dárková kartička, součásti díla, jsou od Martininy maminky. Objedná-li si někdo speciální motánek coby dárek, klidně mu elegantně, kaligraficky napíše i osobní vinš. V tom spolupracují. A které barvy českých korálků vládnou? „Křišťálově čistá, zelená, červená, modrá... Bohužel, hezké žluté, takové medové, je málo. Víc je té jedovaté, která se špatně kombinuje,“ doplňuje Martina svého manžela. Ona je totiž tím, kdo má větší estetické cítění a určuje barvy, velikost i tvary korálků k použití. „V motánku je cirka dvanáct třináct druhů korálků. Celkem? No, to nevím,“ říká Ladislav a pokračuje: „Asi sto čtyřicet! Viď, Marti?“ Hlavní tón v motaném věnečku udávají největší korálky, jichž je v něm nejčastěji dvanáct. Stejně bývá těch o něco menších. „Pak se dávají ve větším počtu ty malé. Tohle už dělám poslepu,“ krčí rameny pán domu a pod podmínkou mlčení ukazuje na pracovním stole výrobní vychytávky v podobě upínáků, držáků. Ty si vyžádala zkušenost. Výsledkem (pro dobré tvůrce) dost monotónní práce je jemný okenní šperk, ale... „Nejde je dělat denně, to by člověk zešílel, musíme měnit činnosti,“ připouští muž tisíce dalších řemesel.
Manželé míní, že ke „korálkovému“ ponku proto sedají střídavě. Když je čas. „Klidně večer, ale vybírat korálky musím za světla, kdy se dívám skrz ně, ideálně proti sluníčku,“ přibližuje autorka. Motánky mají průměr 11 centimetrů, sto takových v jemných tónech si Martina a Ladislav namotali na svatební den. Ač v původní čas obřadu padaly kroupy, hostům se nic nestalo a motánky, které tvořily uličku vedoucí k lípě, pod níž se už za slunce a pod velkým motánkem vzali, se třpytily jako rosa. O skleněnou ozdobu mají větší zájem ženy, pokud Kotěšovcovi prodávají na trhu (což Láďu baví), klidně si jedna odnese i čtyři různé motánky. A pak napíše o další. „Vyrobit motánek, pokud mám připravené korálky a barevnou vizi v hlavě, trvá tři čtvrtě hodiny, hodinu. Láďovi méně, mně déle,“ dozná sympatická profesí fotografka, absolventka oboru knižní vazba, a servíruje domácí buchtu. U navlékání (i muži) vyhládne.
Článek vyšel pod původním titulkem Lehce spoutané korálky v časopise Marianne Venkov & styl číslo 6/2026. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.
Zdroj: článek vyšel v časopise Marianne Venkov & styl, redakčně upraveno
Galerie: Při seznámení upoutala Ladislava nejen Martina, ale i její motánky. Dnes mají společně manufakturu na třpytivé dekorace z broušených korálků
