Na první pohled nenápadný řadový domek z roku 1949 skrývá interiér, který překvapí svou vzdušností, promyšlenými detaily i citlivým přístupem k historii. Architektka Klára Vratislavová se při jeho rekonstrukci musela vypořádat s šířkou pouhých 4,2 metru. Místo radikálních změn vsadila na přirozené světlo, dřevo, chytré úložné prostory a zachování původních prvků.
Pražská Solidarita patří mezi místa s nezaměnitelnou atmosférou. Nízké řadové domky, malé předzahrádky, pěší cesty a vzrostlé stromy vytvářejí prostředí, kde mají sousedské vztahy stále své místo. Jedním z těchto domů je i krajní řadovka z roku 1949, která potřebovala rozsáhlou rekonstrukci. Její majitelé chtěli pohodlnější bydlení odpovídající současným potřebám, ale zároveň nechtěli přijít o charakter domu ani jeho propojení s okolím. Úkolu se ujala architektka Klára Vratislavová. Při návrhu vycházela nejen ze samotné stavby, ale také z historie celé lokality. Sídliště Solidarita vzniklo v letech 1947 až 1949 podle návrhu architektů Františka Jecha, Hanuše Majera a Karla Storcha. Ve své době představovalo pokrokový způsob bydlení a dodnes patří mezi ceněné příklady poválečné architektury. Celý soubor zahrnuje také 604 řadových domků.
Největší výzvu představovaly rozměry domu. Vnitřní šířka dosahuje pouhých 4,2 metru, takže architektka musela pečlivě promyslet rozmístění nábytku, úložných prostor i jednotlivých funkcí. Zároveň chtěla, aby interiér nepůsobil stísněně a rodina v něm měla dostatek místa pro každodenní život. Pomohlo především nové uspořádání prostoru. Přízemí získalo otevřenější podobu a slouží hlavně společnému životu. Další funkce se přesunuly do vyšších pater, kde mají obyvatelé více soukromí. Dům tak využívá všechna tři podlaží, aniž by se jednotlivé místnosti zbytečně zahlcovaly nábytkem. Důležitou roli hrají úložné prostory, s nimiž architektka počítala už od začátku návrhu. Díky tomu nemusí obytné místnosti zaplňovat další skříně a komody. Celý interiér působí klidněji a přehledněji.
Světlo a zahrada proměnily atmosféru celého domu
Jedním z nejvýraznějších výsledků rekonstrukce je množství přirozeného světla. Dům má východně-západní orientaci, a tak může těžit z obou stran. Směrem do ulice se otevírá k menší předzahrádce se zápražím a lavičkou, na opačné straně navazuje na zahradu se vzrostlými stromy. Architektka se snažila oba světy co nejvíce propojit. Nové průhledy umožňují vnímat zeleň před domem i za ním a opticky rozšiřují úzký interiér. Velkou změnu přinesl také posuvný prosklený portál, který se zasouvá do kapsy ve stěně. Za teplých dnů tak může obytný prostor přirozeně pokračovat na terasu a dál do zahrady. Zajímavým detailem jsou také vstupní dveře s leštěným drátosklem. Propouštějí světlo do domu a současně odkazují na jeho původní architekturu. V létě pomáhají vytvářet příjemné prostředí také listnaté stromy, jejichž koruny poskytují terase stín.
Staré dveře, dřevěné podlahy a detaily s historií
Rekonstrukce neměla z domu vytvořit úplně jinou stavbu. Architektka proto hledala způsob, jak zachovat co nejvíce hodnotných původních prvků a přitom nabídnout pohodlí současného bydlení. V interiéru zůstaly repasované historické dveře včetně klik. Pozornost si zaslouží také schodiště z borovicového dřeva, které vzniklo jako replika původního. Atmosféru doplňují dobové bakelitové vypínače a zásuvky, místy v kombinaci s novými prvky. Výraznou roli hraje dřevo. Na podlahách se objevují recyklované dubové parkety i borovicová prkna. Jejich přirozená kresba dodává místnostem teplo a dobře ladí s jednoduchým vybavením. V kuchyni architektka zvolila pracovní desku Formica VirrVarr white s dubovou hranou, zatímco keramické obklady Rako Color One přinášejí čistý a nadčasový vzhled. Interiér nesází na okázalost ani množství dekorací. Jeho charakter vytvářejí především materiály, promyšlené detaily a vzájemné propojení jednotlivých prostor.
Přírodní materiály a příjemné prostředí pro každodenní život
Vedle vzhledu hrála při rekonstrukci důležitou roli také udržitelnost. Architektka upřednostnila materiály z obnovitelných zdrojů a snažila se v maximální možné míře využít to, co už v domě existovalo. Nové konstrukce stěn a stropů pracují se dřevem, tepelnou ochranu zajišťují mimo jiné dřevovláknité izolace. V některých částech interiéru najdeme hliněné omítky, které přispívají k příjemnému vnitřnímu prostředí. Komfort během zimních měsíců podporuje také řízené větrání. Pozornost dostal i exteriér. Na fasádě se objevují modřínové palubky bez povrchové úpravy, venkovní schodiště využívá stejný druh dřeva. Před domem nechybí lavička, která připomíná, že život na Solidaritě se nikdy neodehrával jen za zavřenými dveřmi.
Zdroj: autorský text, interierroku.cz
Interiér roku
Porota Interiéru roku, kterou pořádá Institut bytového designu, každoročně oceňuje výjimečné soukromé i veřejné interiéry navržené českými a slovenskými architekty a designéry. Do 11. ročníku soutěže designéři a architekti přihlašovali své nově realizované projekty v roce 2025. V tomto ročníku soutěžilo krásných 215 interiérů. Vyhlášení ocenění proběhlo 19. května 2026 v pražském Doxu. Vítěze, finalisty a další interiéry najdete na www.interierroku.cz.
