Možná je ještě máte v krabici po babičce. Protáhlé skleněné rakety, olivy, zvonky, rampouchy a pestrobarevné figurky, které na čas ustoupily jednoduchým koulím a minimalismu, hlásí velký návrat. A pro nostalgickou atmosféru přitom nemusíte prohledávat půdy nebo bazary – české sklářské dílny tyhle tradiční tvary stále vyrábějí, často úplně stejným ručním způsobem jako před několika desítkami let.
Na první pohled mohou působit jako poklad vytažený ze staré lepenkové krabice vystlané zažloutlým hedvábným papírem. Rakety, olivy i rampouchy však rozhodně nepatří jen do historie. Opavská Slezská tvorba je má pevně v základním sortimentu vedle klasických koulí, zvonků a špic. Podobné tvary nabízí také vsetínská IRISA nebo značka Koulier, která dokonce tvoří samostatné retro kolekce inspirované archivními dekory. S novými sadami pro aktuální sezonu tak návrat nostalgie rozhodně nekončí u vzpomínek na staré fotografie.
Na celém procesu je nejzásadnější právě řemeslo. Výroba ručně foukaných ozdob začíná u obyčejné skleněné trubice. Sklář ji nahřeje nad kahanem a dechem formuje požadovaný tvar. Některé vznikají volně v prostoru, jiné za pomoci formy. U koulí, oliv i raket rozhodují zkušenosti a cit v rukou řemeslníka, který sklo zahřívá, plynule otáčí a ve správný zlomek sekundy do něj vdechne život. Díky tomu se dva kusy ze stejné série mohou v drobných detailech lišit.
Tím ale práce zdaleka nekončí. Vyfouknutá ozdoba se zevnitř nastříbří, čímž získá typický zrcadlový lesk, a teprve potom přichází na řadu barvení a detailní dekorování. Například ve Slezské tvorbě prochází každý kus cestou od foukání přes máčení a malování až po finální balení. Přestože se technologie povrchových úprav postupně vyvíjely, základní princip zůstal stejný. Jak už před lety vystihl vedoucí výroby opavského družstva: „Nemáme tady žádný stroj.“ Nejde o žádný nově objevený marketingový trend. Slezská tvorba funguje od roku 1951, IRISA ve Vsetíně zahájila výrobu v roce 1954. Když dnes kdokoli v české dílně fouká olivu nad kahanem, navazuje na postupy, které se dědí z generace na generaci už od dob, kdy podobné ozdoby zdobily stromky našich prarodičů.
Foto: ChatGPT
Retro vzhled nerovná se starožitnost
To je dobré mít na paměti ve chvíli, kdy narazíte na „retro“ raketu na trhu nebo e-shopu. Vzhled staré československé ozdoby automaticky neznamená, že předmět skutečně pamatuje šedesátá nebo sedmdesátá léta. Tradiční tvary se běžně vyrábějí i dnes a současné kolekce často pracují s původními archivními předlohami. Pro vánoční stromeček je to vlastně skvělá zpráva. Nemusíte složitě shánět kompletní, zachovalou sadu po bazarech. Stačí proložit moderní jednoduché koule několika protáhlými olivami či raketami a stromeček rázem získá osobitý rytmus. Skvěle fungují mixy tvarů, které byly běžné už dříve: koule, zvonky, špice, rampouchy, olivy a pár figurek. Nemusíte přitom sklouznout k retro skanzenu. Starý tvar v kombinaci s matnou bílou, kouřovou modrou, hlubokou vínovou nebo tmavě zelenou barvou může vypadat velmi moderně a svěže.
Jak pestrá tato tradice je, dokazuje sbírka Státního muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, která spravuje přes 15 000 skleněných vánočních ozdob – největší veřejnou sbírku svého druhu na světě. Najdete v ní historické kousky z počátku 20. století, meziválečné pokusy i socialistickou klasiku. Vedle foukaných ozdob má Česko ještě jednoho sklářského unikum: ozdoby z dutých skleněných perlí z Poniklé, jejichž výroba je zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO. Postup se od foukaných raket liší. Skleněná trubice se vyfukuje do formy drobných perlí, které se stříbří, barví, ručně řezaně krátí a následně skládají na drátky do nejrůznějších geometrických i figurálních tvarů. I tady ale drží hlavní slovo lidské ruce.
