Šest metrů nad zemí vzniklo bydlení jako ze snu. Na Vysočině ukrývají koruny stromů dva neobyčejné domky

Domky na stromech si většinou spojujeme s dětstvím. S jednoduchou dřevěnou konstrukcí, provazovým žebříkem a tajným úkrytem, kam dospělí nemají přístup. Na Vysočině se ale rozhodli tento sen posunout o pořádný kus dál. V malé osadě Johanka nedaleko Kamenice nad Lipou vznikly dva treehousy, které mají s dětskými domečky společnou především radost z pobytu vysoko nad zemí. Jinak nabízejí všechno, co bychom očekávali od pohodlného apartmánu. Nechybí kuchyň, koupelna s vanou, ložnice ani terasa s výhledem do okolní krajiny. A přestože stavby stojí na ocelových konstrukcích, při pohledu z jejich oken můžete mít pocit, že jste se ocitli přímo mezi větvemi stromů.

Mohlo by se vám líbit

Tohle byste v centru Litomyšle nečekali. Za nenápadnou fasádou se skrývá interiér jako ve venkovské chaloupce

Nápad, který si majitelé přivezli až z Nového Zélandu

Za vznikem netradičního ubytování stojí majitelé resortu Johanka, kteří se s podobným konceptem poprvé setkali během cestování. „S bydlením v korunách stromů jsme se setkali poprvé před několika lety na Novém Zélandu. Koncept treehouse nás velmi zaujal a inspiroval, a proto jsme se rozhodli umožnit tento nevšední zážitek i ostatním,“ vysvětlují. V roce 2024 tak nechali svůj relaxační areál rozšířit o dvojici samostatných apartmánů, které se nacházejí šest metrů nad terénem. Součástí projektu se stalo také společné privátní wellness se saunou v samostatné budově nedaleko obou domků.

Architektonického návrhu se ujal David Hladík společně s Vítem Hryzákem a Martinem Horešovským. Zadání znělo na první pohled jednoduše: vytvořit originální místo k odpočinku, které hostům nabídne pohodlí a současně co nejbližší kontakt s přírodou. Jenže postavit plnohodnotné ubytování několik metrů nad zemí znamenalo vyřešit celou řadu neobvyklých konstrukčních problémů. „Byla to pro nás obrovská výzva – treehouse je specifická typologie a my jsme chtěli, aby stavby byly nejen originální, ale i technicky perfektní,“ vzpomíná architekt David Hladík.

Šest metrů nad zemí a 36 schodů k vlastnímu útočišti

Oba domky mají stejnou dispozici, pouze jsou vůči sobě zrcadlově otočené. Každý stojí na vlastní subtilní ocelové konstrukci, která nese dřevostavbu se dvěma podlažími a vloženým mezipatrem. Z dálky tak objekty připomínají jakási moderní hnízda, která se vznášejí mezi stromy. Ocelové podnoží přitom patřilo k nejnáročnějším částem celé realizace. Konstrukce musela být dostatečně pevná, bezpečná a přesně propočítaná. Architekti navíc museli zohlednit schodiště, zavětrování i přivedení všech potřebných sítí do výšky několika metrů.

V jednu chvíli se dokonce zdálo, že konstrukce nemusí fungovat podle původních představ. „V jeden moment při kontrolním dni jsme s kolegou měli nepříjemný pocit, zda jsme neudělali zásadní chybu ve výpočtech. Několik dní jsme znovu přepočítávali každý detail stavby,“ přiznává David Hladík. Nakonec se ukázalo, že po doplnění vnějšího schodiště a táhel se konstrukce chovala přesně tak, jak měla.

Ani následná stavba dřevěné části nebyla jednoduchá. Materiál se musel dopravovat do výšky pomocí zvedací techniky a pracovníci se neobešli bez lešení. Některé věci navíc bylo potřeba přenášet ručně. Majitelé na toto období vzpomínají s úsměvem: „Vzhledem k tomu, že ke každému domu vede třicet šest schodů, si člověk dole vždy dobře rozmyslel, jestli má u sebe opravdu všechno, co potřebuje, jinak by musel jít ještě jednou.“

Černá fasáda ukrývá interiér, ve kterém hraje hlavní roli dřevo

Zvenku působí oba treehousy moderně a trochu tajemně. Jejich fasády pokrývají černě opalovaná dřevěná prkna, která vytvářejí výrazný kontrast se zelení okolních stromů. Tmavý povrch zároveň pomáhá jednoduchým geometrickým tvarům vyniknout, aniž by stavby působily v krajině rušivě. Uvnitř se atmosféra úplně mění. Černou nahrazují světlé dřevěné plochy, přírodní odstíny a jednoduché vybavení. Dřevo se objevuje prakticky všude – na stěnách, podlahách, schodišti i nábytku. Interiér díky tomu působí příjemně a útulně, aniž by potřeboval množství dekorací.

Architekti chtěli, aby zde návštěvníci přírodu nejen pozorovali, ale také ji vnímali prostřednictvím použitých materiálů. „Chtěli jsme, aby interiér působil co nejpřirozeněji a pracoval s materiálem, který je nejen praktický, ale i smyslově příjemný,“ vysvětluje David Hladík. Velkou roli sehrála také barevnost. Zatímco většina interiéru zůstává v přirozených tónech dřeva, kuchyňská linka dostala zelenou barvu, která odkazuje na charakter celého resortu a okolní krajinu.

Vana s výhledem do krajiny a ložnice téměř mezi větvemi

Ačkoliv jeden apartmán nabízí podlahovou plochu přibližně 52 metrů čtverečních, díky promyšlenému rozvržení působí otevřeně a vzdušně. Architekti se snažili vyhnout zbytečnému členění, a tak zde najdete pouze jediné interiérové dveře – vedou do koupelny. Ve spodní části domku se nachází kuchyňská linka, jídelní kout a prostor určený k odpočinku. Odtud se pokračuje do mezipatra, kde čeká jedno z nejpříjemnějších překvapení celého interiéru. Koupelna s vanou má velké okno, díky němuž si můžete během koupele užívat pohled na okolní přírodu.

Nejvýše se nachází ložnice s manželskou postelí. Proti ní se otevírá velká prosklená stěna, za kterou navazuje terasa s posezením. Právě tady nejlépe vyniká původní myšlenka celého projektu. Hosté nejsou od krajiny odděleni běžnými zdmi a malými okny. Příroda se stává přirozenou součástí prostoru a mění se spolu s počasím, denní dobou i ročním obdobím. V létě se za sklem objevuje svěží zeleň, na podzim barevné listí a v zimě mohou výhledy získat úplně jinou, klidnější atmosféru. Každé období tak nabízí trochu odlišný zážitek, přestože samotný interiér zůstává stejný.

Výhledy jsou nádherné a uklidňující.

Velká okna byla krásná na papíře, jejich montáž ale dala zabrat

Výrazné prosklení patří k nejdůležitějším architektonickým prvkům obou staveb. Okna musela respektovat atypické tvary domků, nabídnout dostatek světla a zároveň splnit nároky na tepelnou izolaci a odolnost vůči počasí. Architekti proto zvolili hliníkové rámy v antracitovém odstínu, které vizuálně splývají s černou fasádou.

Samostatnou kapitolou byla jejich montáž. Velké skleněné plochy jsou těžké a dostat je bezpečně do výšky šesti metrů nebylo možné běžným způsobem. Na stavbě proto musel pomáhat minijeřáb. Celý postup vyžadoval přesné plánování, dostatek manipulačního prostoru a souhru jednotlivých dodavatelů. Architekti přitom řešili nejen vzhled oken, ale také jejich otevírání a zastínění západní strany, kam dopadá odpolední slunce. Výsledkem je prosklení, které nepůsobí jako pouhý technický prvek. Naopak určuje atmosféru interiéru a umožňuje vnímat okolní krajinu téměř na každém kroku.

Mohlo by se vám líbit

Z obyčejného 3+kk vznikl neobyčejný půdní byt. Nové patro má dokonce podlahu ze skla

Místo, kde člověk na chvíli zapomene na svět pod sebou

Na celém projektu je zajímavé, jak přirozeně dokázali architekti spojit dvě zdánlivě protichůdné věci. Na jedné straně stojí technicky náročná konstrukce, která musela splnit přísné požadavky na stabilitu, bezpečnost a provoz. Na druhé straně vznikl prostor, jehož hlavním smyslem je jednoduchý odpočinek a blízkost přírody. „Je to pro nás srdcový projekt, na který jsme hrdí – odvážný, technicky náročný a zároveň poetický,“ upozorňuje David Hladík. 

Zdroj: autorský článek, vekra.cz, bluedot.archi

Galerie: Šest metrů nad zemí vzniklo bydlení jako ze snu. Na Vysočině ukrývají koruny stromů dva neobyčejné domky

18 fotek 19 fotek