Za dveřmi historického domu v centru Kutné Hory se skrývají malované stropy objevené pod omítkou, staré okenice, gotické sklepy, současné umění i devět pokojů, z nichž žádný nevypadá stejně. Butikový Hotel donebe vznikal téměř pět let a jeho majitelka a architektka Jana Zadák při rekonstrukci nechtěla historii uhladit ani proměnit dům v muzeum. Místo toho nechala staré vrstvy přirozeně vstoupit do současnosti. Výsledkem je interiér, který zaujal také porotu Czech Interior Award.
Kutná Hora je město, kde se historii téměř nedá vyhnout. Stačí sejít z hlavní turistické trasy a člověk ji potkává ve zdech domů, ve sklepeních i za nenápadnými fasádami. Přesně takový dům zaujal také architektku Janu Zadák. Stál přímo v historickém centru města a uvnitř se zachovalo tolik původních prvků, že bylo od začátku jasné, že jakýkoliv zásah bude vyžadovat mimořádnou citlivost.„Věřím, že každý dům má svůj příběh a energii. Nechtěli jsme vytvořit jen další hotel. Chtěli jsme vytvořit místo s přesahem, které propojí architekturu, umění, město i lidi,“ říká Jana Zadák. Myšlenka ubytování podle ní dávala smysl i ekonomicky, hlavním důvodem ale nebyla. V Kutné Hoře jí chybělo místo, které by stálo především na autentické atmosféře a příběhu samotného domu.
A tak začala rekonstrukce, která nakonec trvala téměř pět let.
U starých domů člověk nikdy přesně neví, co objeví, když začne odkrývat novější vrstvy. V donebe se postupně ukázalo, že toho minulost schovala překvapivě mnoho. „Měli jsme pocit, jako bychom postupně odkrývali jednotlivé kapitoly jeho příběhu,“ vzpomíná architektka. Největší radost přinesly dva původní malované stropy, které byly desítky let skryté pod vrstvami omítek. Dnes jsou jedním z hlavních prvků pokojů Kiss & Hug a Blue Above You. Zachránit se podařilo také staré okenice, původní dveře, ručně kované detaily, dubové podlahy nebo kamenné konstrukce v podzemí. Zajímavý objev čekal stavebníky i v přízemí, kde dnes funguje kavárna. Odkryté okno by podle odborníků mohlo souviset s původní radnicí, která na tomto místě pravděpodobně stála. „Právě tato radnice je mimochodem zachycena i ve hře Kingdom Come: Deliverance“, doplňuje majitelka.
Postupné objevování domu také vysvětluje, proč rekonstrukce zabrala tolik času. V tomto případě ale dlouhá cesta nebyla nutně nevýhodou. „Zpětně si myslím, že právě čas byl jedním z našich největších spojenců. Umožnil nám dělat rozhodnutí s odstupem a citlivěji pracovat s tím, co jsme postupně objevovali,“ říká Jana. Do rekonstrukce se přitom prolínal i její vlastní život. „Ke dvěma dětem se nám během rekonstrukce narodily další dvě a mám pocit, že donebe i naše rodina vyrůstaly společně.“
Foto: hoteldonebe.cz
Devět pokojů, ale žádná šablona
Při pohledu na jednotlivé pokoje je patrné, že tu neexistoval jeden hotelový vzorec, který by se pouze devětkrát zopakoval s jinou barvou polštářů. Každá část domu nabízela něco jiného a architektka se rozhodla těchto rozdílů využít.„Při návrhu jsem se snažila především naslouchat samotnému domu. Každý prostor měl jiný charakter, atmosféru i potenciál,“ vysvětluje.
V prvním a druhém podlaží zůstalo nejvíce historických prvků. Ty doplňuje současný nábytek navržený na míru a umění, které tu nemělo přijít až nakonec jako poslední dekorativní vrstva. Výtvarná díla vznikala souběžně s návrhem interiéru a přímo pro konkrétní místa. Součástí hotelu je například série soch Martiny Jirčíkové. Jinou náladu má nově vzniklé podkroví. Tam dostal hlavní roli historický krov a zbytek interiéru ustoupil do pozadí. Na konstrukci krovu se nachází site-specific instalace Netvar od vizuálního umělce Patrika Proško. Spolu s výhledy na střechy Kutné Hory se stává jedním z nejsilnějších prvků prostoru. To, že pokoje nejsou stejné, rozhodně není samoúčelná snaha o originalitu. Vychází z toho, co v jednotlivých částech domu přežilo a co jim sluší.
„Nechtěli jsme vytvořit muzeum“
Rekonstrukce památkově chráněného domu snadno sklouzne k jednomu ze dvou extrémů. Buď se historie příliš uhladí a zůstane po ní jen několik efektních detailů, nebo vznikne prostor, kde se návštěvník bojí téměř čehokoliv dotknout. Jana Zadák nechtěla ani jedno. „Respekt k historii pro nás neznamená vracet čas zpátky. Znamená pochopit, co je v domě cenné, a zachovat to. Chtěli jsme vytvořit prostor pro dnešní život, ne kulisu minulosti.“
Současné pohodlí proto do domu vstupuje poměrně nenápadně.Moderní technologie potřebné pro provoz hotelu jsou integrované tak, aby na sebe zbytečně neupozorňovaly. S tím souvisí i samotný název donebe. Nemá odkazovat ke středověké Kutné Hoře, ale naopak k lehkosti, světlu, klidu a odpočinku. Stejnou myšlenku rozvíjí současné umění rozeseté po domě. „Historie tu není vystavená za sklem, ale je přirozenou součástí každodenního fungování domu,“ shrnuje architektka přístup, který je na interiéru patrný asi nejvíc.
Jedno wellness míří do nebe, druhé pod zem
Kontrast mezi starým domem a současnými zásahy je nejvýraznější v dvojici privátních wellness. První se nachází přímo v pokoji Kiss & Hug. Hosté tu mají vlastní saunu pro dva a vířivou vanu, které mohou využívat v soukromí pokoje bez časového omezení. Nad nimi přitom zůstává jeden z objevených historických malovaných stropů. Druhý prostor vede opačným směrem. Wellness v zemi vzniklo v původních gotických sklepích a využívat ho mohou hoteloví hosté i veřejnost. Místo pokusu napodobit historický interiér tu architektka zvolila výrazně současný materiál – nerezovou ocel. Její chladný hladký povrch kontrastuje s hrubostí kamene a tlumeným osvětlením podzemí. Součástí je finská sauna a nerezová vířivá vana. „Hlavním prvkem návrhu je nerez, která v kontrastu s kamenem, tlumeným osvětlením a podzemním prostředím vytváří téměř mystickou atmosféru,“ popisuje Jana Zadák.
Hotel nekončí u vstupních dveří
Donebe se nesnaží vytvořit malý uzavřený svět, ze kterého host během pobytu nemusí vyjít. Naopak ho posílá ven. Do Kutné Hory. Namísto jedné klasické hotelové restaurace koncept pracuje s místními podniky. Snídat lze například ve Skleníku nebo Turistce s výhledem na chrám sv. Barbory, v pekárně Chleby jako v nebi, Kafírnictví nebo Fikafé. Kdo ráno nikam nechce, může posnídat v kavárně v přízemí hotelu. Podobně vznikaly i další detaily. Na pokojích je česká přírodní kosmetika Klára Rott a pro hotel vznikl také vlastní vzorek parfému z kutnohorské parfumérské dílny AlchymiQ. Pro Janu Zadák je vztah s městem důležitý i z jiného důvodu. Pět let nepracovala pouze na interiéru pro návštěvníky, ale na domě, který stojí uprostřed živého města a měl by do něj znovu patřit.
Hotel se dostal do výběru Amazing Places a získal ocenění Czech Interior Award. Když se ale architektky zeptáte, co je pro ni po letech práce největším potvrzením, nemluví nejdřív o cenách. „Největší radost mi dělají lidé. Hosté, kteří se k nám vracejí, i místní, kteří si donebe oblíbili a stali se jeho přirozenou součástí.“ Ještě větší význam pro ni má, když se přijedou ubytovat samotní Kutnohoráci. Na první pohled je to možná trochu zvláštní – proč nocovat v hotelu ve městě, kde člověk bydlí? Pro majitelku je ale jejich zájem potvrzením, že dům není nějaká turistická kulisa odtržená od svého okolí. „Lidé, kteří toto město znají celý život, se k nám přijdou podívat, přespí tu a odcházejí nadšení. Když si místo oblíbí právě místní, vnímám to jako důkaz, že se nám podařilo vytvořit něco, co městu skutečně patří.“ Pětiletá rekonstrukce starému domu nevymazala vrásky, aby mohl začít nový život. Naopak je využila jako jeho nejsilnější stránku. Malované stropy, gotické sklepy, okenice a staré dveře tu nejsou připomínkou toho, čím dům kdysi býval. Znovu se staly součástí toho, čím je dnes.
Zdroj: autorský text, rozhovor s majitelkou Janou Zadák, hoteldonebe.cz, amazingplaces.cz
