Hanka Kynychová má ke květinám a zahradničení blíž, než by možná mnozí čekali. Je totiž vyučená zahradnice. Když se s rodinou přestěhovala do domu obklopeného menší zahradou, přesto se do jejího osazování bezhlavě nepustila. Nejdřív chtěla vypozorovat, kam během dne dopadá slunce, kde zůstává stín a co jednotlivým částem pozemku skutečně prospívá. V plánech nechyběly hortenzie, pivoňky, ovocné stromy ani užitková část. Největším snem ale byl vlastní skleník.
Zahrada nemusí být velká, aby se do ní vešlo překvapivě mnoho přání. Dokazuje to i ta, která obklopuje dům cvičitelky Hanky Kynychové. Když ji před časem navštívil pořad Vítejte! na Lifee.cz, byla rodina v domě ještě krátce a venkovní prostor na svou výslednou podobu teprve čekal. Místo okamžitého zaplnění každého volného koutu rostlinami se ale rozhodla postupovat pomalu. „Zahradu musím nejdřív pořádně navnímat, a teprve pak ji osázím,“ vysvětlovala tehdy. A přestože se tahle věta může zdát samozřejmá, skrývá se v ní docela dobrá zahradnická rada. Zvlášť u čerstvě obývaného domu člověk často až v průběhu roku zjistí, kam svítí ranní a odpolední slunce, kde se drží voda, odkud fouká nebo která místa naopak zůstávají většinu dne ve stínu.
Hotovou terasu nechtěla měnit jen proto, aby byla podle ní
Jednou z částí zahrady, která už při nastěhování fungovala, byla dřevěná terasa. Kynychová přiznala, že ji rodina nepřipravovala sama. „Už když jsme se sem nastěhovali, byla tahle terasa hotová. Tak uvidíme, jestli bude navždy, nebo na ni sáhneme,“ říkala během návštěvy. Terasu tvoří teaková prkna a místo hned u domu poskytuje prostor pro venkovní posezení. Stejně opatrně přistupovala také k otázce soukromí. U plotu rodina uvažovala o habrech, které by časem vytvořily zelenou clonu, rozhodnutí ale nebylo definitivní. Rodině totiž vyhovovala i otevřenost pozemku a nechtěla ji automaticky zakrýt jen proto, že živý plot bývá kolem rodinného domu běžným řešením.
Nejdřív zjistit, kam svítí slunce, až potom sázet
Hanka měla od začátku poměrně jasnou představu o tom, co by na zahradě chtěla. Miluje hortenzie a pivoňky, počítala také s ovocnými stromy. Konkrétní místa jim ale nechtěla určovat dřív, než pozemek lépe pozná. „Ještě pořádně nevím, kam svítí sluníčko a kde je stín,“ říkala v době natáčení. U hortenzií si dobře uvědomovala, že špatně zvolené stanoviště může zhatit i sebelépe míněný plán. Podobně chtěla přemýšlet o rajčatech nebo oblíbených pivoňkách. Zahrada přitom nebyla zamýšlená jen jako okrasná. Za domem měl vzniknout také prostor pro pěstování zeleniny.
„A poprvé v životě budu mít skleník. To je můj sen,“ svěřila. Přestože zahradu sama popsala jako malou, místo pro něj našla v její zadní části. Na podobně velkém pozemku je rozdělení na okrasnou a užitkovou část docela chytrým řešením. Z prostoru u domu může zůstat místo určené hlavně k posezení a odpočinku, zatímco záhony, zelenina a skleník se soustředí tam, kde neruší výhled z terasy a zároveň mají vhodné světelné podmínky. Hanka přitom nemusela svou zahradnickou zálibu teprve objevovat. Sama je vyučená zahradnice, a tak její přání pěstovat vlastní zeleninu nepůsobilo jako krátkodobý trend. Už během návštěvy se na zahradě objevovaly květiny, pažitka nebo sušená levandule, zatímco větší změny si chtěla nechat až na dobu, kdy bude přesně vědět, co zahrada potřebuje.
