Na první pohled je téměř celý bílý. Přesto nepůsobí chladně ani sterilně. Byt o rozloze 92 metrů čtverečních stojí na kombinaci čistých linií, přírodního dřeva, promyšlených vestaveb a několika barevných momentů, které mu dodávají osobnost. Rekonstrukce přitom původně měla řešit pouze ložnici. Nakonec se proměnil celý interiér.
Za návrhem stojí studio KK Architecture vedené architektem Mauriziem Polem. Zadání zpočátku vypadalo poměrně jednoduše: majitelka chtěla lépe uspořádat soukromou část bytu. Postupně se ale ukázalo, že větší smysl bude mít podívat se na dispozici jako na celek. Výsledkem je interiér, který působí velmi čistě, ale zároveň neztratil osobní charakter ani několik původních kusů nábytku, k nimž měla majitelka vztah.
Bílá barva se objevuje prakticky všude, od stěn přes velké vestavné skříně až po část koupelen a kuchyně. Architekti ji ale nepoužili jako samoúčelný minimalistický trik. Je především neutrálním pozadím, které nechává vyniknout kresbu dřevěné podlahy, světlo a několik výraznějších detailů. Nejdůležitějším materiálem se stal ručně kartáčovaný přírodní dřevěný parket položený podélně napříč bytem. Dřevo interiér opticky propojuje a zároveň změkčuje množství bílých ploch. Místo strohého minimalismu tak vzniká prostor, který působí klidně a příjemně obytně. Do této neutrální palety vstupuje růžová, nejvýrazněji v obývacím prostoru.
Obývák určuje knihovna vyrobená na míru
Centrem bytu je otevřená obytná část s kuchyní a jídelnou. Její dominantou není televize ani kuchyňský ostrůvek, ale velká knihovna navržená přesně pro konkrétní prostor. Začíná už u vstupu, pokračuje přes obývací pokoj a obtáčí prostor za pohovkou. Přitom neplní pouze dekorativní funkci. Proměnlivá hloubka vestavby umožnila skrýt také úložné prostory pro kabáty nebo boty. Takové řešení je dobrým příkladem toho, proč se při menších či středně velkých bytech vyplatí pracovat s nábytkem jako se součástí architektury. Jedna souvislá vestavba může nahradit několik samostatných skříní a zároveň prostor vizuálně sjednotit.
Foto: Vanni Stroppiana / @stroppianavannihouses
Kuchyň není nejdůraznějším prvkem
Kuchyň navazuje přímo na obývací část, ale místo toho, aby ji zahltila, zůstává velmi střídmá. Od obytného prostoru ji částečně odděluje monolitický ostrůvek, který funguje zároveň jako přirozené místo setkávání. Součástí kuchyně je také rozkládací stůl navržený přímo pro tento interiér. Po rozložení se k němu vejde až osm lidí, což ukazuje, že byt nebyl navržen pouze jako efektní kulisa pro jednu osobu. Počítá se tu s návštěvami, společným stolováním i každodenním provozem. Velkou roli hraje denní světlo. Architekti se snažili zachovat maximální otevřenost a některé původní komplikace dispozice využili ve svůj prospěch. Vstupní prostor například zbavili původního těžkopádného charakteru a doplnili jej skleněným prvkem, který odděluje obytnou část, aniž by ji uzavíral.
Ložnice je jednoduchá, ale rozhodně ne prázdná
Hlavní ložnice měla být původně středobodem celé rekonstrukce a na výsledku je to znát. Působí téměř hotelově klidně, ale zároveň nabízí množství úložného prostoru. Bílé vestavné skříně splývají se stěnou a mezi nimi zůstávají malé otevřené niky na knihy a dekorace. Pod oknem vznikla dlouhá pracovní či kosmetická plocha, takže se do místnosti podařilo přidat další funkci bez potřeby samostatného stolku. Černé prvky na posteli, svítidlech a radiátoru přidávají kontrast, zatímco dřevěná podlaha brání tomu, aby místnost sklouzla k příliš chladnému minimalismu.
Foto: Vanni Stroppiana / @stroppianavannihouses
Doporučujeme
reklama
Největší překvapení čeká v koupelně
Zatímco většina bytu pracuje s velmi omezenou paletou, hlavní koupelna dovoluje barvám mnohem více. Vedle světlých povrchů se tu objevují smaragdově zelené obklady a výrazná florální stěna, která v jinak klidném interiéru působí skoro jako obraz. Koupelna kombinuje vanu, sprchový kout, umyvadlo i část určenou pro praní. Díky dvěma vstupům ji lze používat flexibilněji a zároveň zachovat soukromí ložnice. Barevná stěna zároveň dobře ukazuje další princip celého návrhu. Výrazný prvek funguje nejsilněji tam, kde má kolem sebe dostatek klidu. Není proto potřeba opakovat stejný motiv v každé místnosti.
Zdroj: kkarchitecture, architekt Maurizio Pol, Thus Newswire
