Bývalý areál keramičky i s okolními sklady přebudovali na fascinující ubytování a dokonalé místo nejen na svatby

„Projekt řeší druhou etapu konverze areálu bývalé keramičky v Kravsku. Jde o původní utilitární sklad sádrových forem, který transformujeme na ubytování, a objekt bývalé třídírny, který bude sloužit jako  společenský sál,“ popisují architekti z ateliéru ORA (originální regionální architektura. Původně barokní areál byl vystavěn jako zájezdní hostinec na trase Praha-Vídeň. V druhé půli 19. století byl transformován na věhlasnou keramickou továrnu a doplněn o nové stavby. Výroba zde fungovala přes sto let, ještě nějaký čas po sametové revoluci. Brzy ji však stihl osud mnoha jiných zastaralých průmyslových provozů – výroba byla ukončena, areál měnil majitele a dlouhodobě chátral. Současní majitelé, kteří z Kravska pocházejí, areál přestavují pro pořádání společenských událostí a zážitkovou turistiku.

Mohlo by se vám líbit

KVÍZ: Ikonické stavby Česka, které zná snad každý. Uspějete v našem kvízu?

Míchačky na hlínu vystřídala recepce

Hlavní dominantou areálu, patrnou z velké dálky, je tovární komín. Na komíně je umístěný neon, který ho korunuje a přirozeně přitahuje návštěvníka k sobě. „Část původní fabriky hned vedle komína nově slouží jako recepce a zázemí pro zaměstnance. Do objektu se vstupuje po rampě z probarvovaného betonu. Rampa se schodištěm plní primárně užitnou funkci, ale zároveň jsou výrazným výtvarným prvkem, který návštěvníky vítá a přirozeně navádí ke vstupu. Osy areálu původně směřovaly jiným směrem, na ně už z provozních a vlastnických důvodů nebylo možné navázat. Současný vstup jsou bývalá záda areálu, proto bylo potřeba vytvořit nový výrazný atraktor, který na první pohled upoutá pozornost návštěvníka,“ vysvětlují autoři projektu.  „Recepce je prostor, kde dříve docházelo k míchání hlíny. Zastavené míchačky ponecháváme ve svých původních pozicích tak, jak byly kdysi opuštěny. Celému prostoru ponecháváme jeho průmyslový charakter. U jedné ze stěn vytváříme instalaci ze sádrových forem, do kterých se odlévaly květináče. Formy jsou zde navršeny do sloupců a ponechány pouze jako estetické objekty, které už ztratily svůj smysl, ale stále jsou krásné. Je to způsob, jak je ponechat v místě a nezbavovat se jich.“

Nasekali budovu jako salám

Projekt řeší proměnu bývalého skladu na ubytovací zařízení. Podlouhlý tvar umožnil nasekat dispozici na jednotlivé pokoje jako salám. „Vzhledem k útlosti domu necelých 6 metrů nebylo možné vestavět komunikaci dovnitř. Zvláště ve druhém podlaží by to znamenalo výrazný zásah do dochovaných konstrukcí. Rozhodli jsme se proto přistavět samostatnou pavlač, která obslouží vrchní pokoje a spodním vytvoří z jižní strany žádoucí zápraží díky hustému laťování. Pavlač je sestavená z dubového řeziva druhé jakosti, které mělo původně sloužit jako palivo,“ vysvětlují architekti. „Usilovali jsme o maximální zachování autenticity stavby, což nás v druhém podlaží donutilo stavbu izolovat zevnitř. Díky tomu zůstala na místě původní dřevěná opršelá fasáda, která je stále zdravá. Ve výrazu se tudíž dům příliš nezměnil. Ponechali jsme krovu jeho konstrukční logiku. Nejvýraznější proměnu prodělal východní štít budovy, který je celý prosklený a díky tomu poskytuje daleké výhledy do krajiny.“ Pokoje v přízemí jsou jednoduché světlé prostory. Koupelny jsou oddělené ocelovými rámy s matným zasklením. Pokojům v patře dodávají autenticitu přiznané trámy plných vazeb a původní fošny, které se rozebraly a použily jako nová podlaha. To vše doplňují sádrové formy, jenž jsou využívané jako stolky, stínidla svítidel nebo čistě jako objekty estetického zájmu. Formy, které zde původně byly uskladněné, tedy v redukovaném počtu zůstávají na svém místě. Objekt bývalé třídírny je nejmladší z celého areálu. Doba jeho vzniku sahá do poloviny minulého století. Průmyslové stavby jsou ideálně transformovatelné pro konání společenských událostí. Díky své otevřené dispozici nabízejí univerzální prostor, který je možné naplit událostmi. „V objektu se v přízemí nově nachází restaurace s kuchyní. Na restauraci navazuje skleník, což je jednoduchá ocelová konstrukce, kterou jsme odstrojili a krytinu nahradili sklem. Do půdního prostoru se vstupuje těžkým ocelovým svařovaným schodištěm, které zase funguje jako výtvarný objekt sám o sobě. Na půdě se nachází rozlehlý sál, kterému jsme ponechali svou autenticitu. Všechny konstrukce jsou původní se stopami věkovité ošoupanosti.“

O studiu

ORA je zkratka pro Originální Regionální Architekturu. Většina práce ateliéru spočívá v úpravách stávajících staveb, což nebyla vědomá volba. Autoři rádi pracují se stavbami a fragmenty, které byly odsouzeny k zániku, aby je oživili v novém kontextu. Ateliér sídlí ve Znojmě a v Kutné Hoře a působí především na periferii.

Mohlo by se vám líbit

Zázrak v Olomouci: Z kostela se stává komunitní centrum plné překvapení a radosti pro všechny

Galerie: Galerie: Přestavba areálu Kocandy

47 fotek 48 fotek