Zamilovali se do domu ze 14. století. Dnes v něm žijí, vaří kávu a vítají hosty v kouzelných apartmánech

Manželé žili dlouhé roky ve Vídni, blížila se svatba a čas na změnu. Ona z Vrbovce, on z Maďarska, oba s chutí najít menší město, kde se bude dobře žít. Retz znají jen z náhod a vzpomínek, a přesto je vtáhl natolik, že začali sledovat místní nemovitosti. „Během 2 týdnů jsme byli na 3 prohlídkách a náš dům byl poslední, byla to láska na první pohled. Ještě ten večer jsme si dům zpaměti nakreslili a vytvořili business plán,“ vzpomíná Kristýna Sebök, majitelka domu U znojemské brány. Nadšení ovšem střídalo zoufalství. Cena byla nereálná, jednání se táhla měsíce. A přitom si už neuměli představit žít jinde. První dva roky rekonstrukce byly nejtěžší, dům byl rozkopaný, postoupili o krok vpřed a vzápětí dva kroky zpět, práce nekonečně mnoho. Učili se plánovat, zvládat nečekané a stát se svými vlastními mistry. „Poslední menší rekonstrukce byla v roce 1920, když znovu otevírali poslední pekárnu. A my jsme začali přesně o sto let později 2020.“ 

Historie, která se schovávala pod nánosy času

Dům je postavený na staré hradbě z roku 1300. Další části přibývaly během 15.–18. století, střídali se tu pekaři, ševci, octárna, dokonce i správce zámku. A pod nánosy bílé barvy se ukrýval poklad: malované stropy a zdi. V tuto chvíli se pro manžele stala rekonstrukce mnohem více osobní záležitostí. „Celé měsíce jsem trávila na štaflích a restaurovala stropy. Ale teď se tím dojímáme, když si sedneme doma na gauč a podíváme se nad sebe. Zajímavé je i po oklepání omítky vidět, jak často se tu už přestavovalo, kde bývalo okno, dveře, průchod, a jak malá kapitola v historii je naše rekonstrukce.“ Dům znovu dýchá. A oni si uvědomují, že jejich rekonstrukce je jen malý článek v dlouhé historii tohoto místa.

Kavárna a apartmány ctí minulost a vítají přítomnost

Interiér je jednoduchý, minimalistický. Lidé tehdy žili skromně a dům si to pamatuje. Do prostoru proto majitelé zvolili barvy, které jsou nevšední, ale příjemné. Pomáhá i sestra architektka, která citlivě vede jejich nápady správným směrem. „Miluju bleší trhy a antiky, takže co vypadá staré, je opravdu staré. Snažíme se co nejvíce integrovat všechny původní prvky do interiéru. Za barem máme stále původní dvířka do pece i průduchy do komína. Ale máme i některé moderní věci, přeci jen nejsme muzeum. V kavárně je atmosféra, jako když jdete v neděli na návštěvu k babičce. Kávu servírujeme v tenkém porcelánu a pečeme drobenkové koláče, bábovku, skořicové šneky, větrníky.“ Pro oba manžele je velmi důležité, aby si hosté od nich odvezli zážitek. Snaží se proto dělat vše, ať už jde o kvalitní jídlo, příjemnou podkresovou hudbu nebo domácí dortíky. Největší odměnou pak je, když se k nim lidé rádi vrací.

Byt Kristýny a Petra.

Starý dům a zároveň domov

Když se sem Kristýna a Petr neplánovaně stěhovali v březnu 2020, nebylo v domě nic. Vařili na skládacím stolku a jednoplotně, do vany padala omítka a v noci přikládali do kamen každé tři hodiny. Dnes se tomu smějí a říkají tomu romantika. Byla to zkušenost, která je naučila být vděční za každý drobný postup. Dnešní atmosféra je tichá, klidná a stále autentická. Dům si ponechal tvář, jen dostal péči. A oni? Oba získali nejen místo k žití, ale i prostor, kde mohou sdílet radost. Lidé si odvážejí zážitek, chuť domácích dortíků a pocit, že byli na návštěvě u někoho, kdo svůj domov opravdu miluje. „My stále nejsme hotovi a bude to asi projekt na celý život, než dojdeme na konec domu, tak budeme moci začít zase od začátku. Opravujeme už jen přes zimu, od března do října máme pravidelně otevřenou kavárnu, přes zimu jen příležitostně. Tuto zimu chceme dodělat náš byt, chybí nám ložnice a pracovna, příští zimu je na řadě dvorek a za pár let začneme plánovat další budovu, kde budou snad ještě 3 apartmány.“ Je to prostě projekt na celý život a majitelé to vědí a přijímají s radostí.

Zdroj: Kristýna Sebök/amznaimertor.at