Ještě před několika desetiletími připomínal hejnický klášter spíš ruinu než jednu z nejvýznamnějších památek severních Čech. Dnes se do něj vrací život a postupně také jeho historická podoba. Rozsáhlá rekonstrukce střechy, obnova fasády a opravy podkroví představují další kapitolu příběhu místa, které přežilo válku, komunistickou devastaci i dlouhá léta chátrání. A přestože se na opravách pracuje za plného provozu, klášter dál vítá návštěvníky, poutníky i účastníky kulturních akcí.
Na úpatí Jizerských hor, v krajině nedaleko polských a německých hranic, stojí stavba, kterou jen těžko přehlédnete. Monumentální barokní kostel Navštívení Panny Marie se dvěma věžemi tvoří společně s bývalým františkánským klášterem jednu z nejvýraznějších dominant Frýdlantska. Hejnice jsou po staletí spojeny s poutní tradicí, ale také s pohnutými osudy česko-německého pohraničí. Zdejší areál zažil období mimořádného rozkvětu i chvíle, kdy jeho další existence nebyla vůbec jistá. Dnes je znovu místem setkávání a nyní prochází další důležitou obnovou. Tentokrát se pozornost soustředila především na rozsáhlou střechu kláštera, která už přestávala chránit historické zdivo i prostory pod ní.
Střecha přestávala sloužit. Do historického podkroví zatékalo
Když se na začátku devadesátých let začalo s obnovou zdevastovaného kláštera, bylo potřeba nejprve zastavit jeho další chátrání. Součástí tehdejších oprav byla také sanace krovu a položení asfaltového šindele. Šlo o řešení, které mělo budovu ochránit a umožnit její postupné znovuoživení. S dlouhou životností krytiny se však nepočítalo. Po téměř třiceti letech se její stav začal výrazně zhoršovat. Do podkroví zatékalo a další problémy způsobovaly kuny, které poškodily tepelnou izolaci. To už nebyla jen otázka vzhledu historické budovy. Pod střechou se totiž nacházejí ubytovací a konferenční prostory, které klášter využívá od roku 2001.
Rozhodnutí o rozsáhlé rekonstrukci tak bylo nevyhnutelné. Nešlo přitom pouze o výměnu několika poškozených tašek. Obnova zahrnuje střešní plášť o rozloze přibližně 1 800 metrů čtverečních, opravy poškozených částí krovu, nové zateplení podkroví, úpravu vikýřů i výměnu 49 podkrovních oken. Práce začaly v srpnu 2024 a podle zveřejněného harmonogramu jsou rozděleny do tří etap s dokončením plánovaným na rok 2026. Zajímavostí je, že se celá rekonstrukce odehrává za běžného provozu. V klášteře se dál pořádají konference, vzdělávací programy i společenské akce a přijíždějí sem hosté z Česka i zahraničí.
Na střechu se vrací tradiční pálené tašky. Rozhodoval i způsob jejich pokládky
U památkově chráněné stavby není možné vybírat střešní krytinu pouze podle ceny nebo technických parametrů. Důležitá je také historická věrnost a výsledná podoba střechy, která výrazně ovlivňuje vzhled celého objektu. V Hejnicích proto dostala přednost tradiční pálená bobrovka, tedy plochá keramická taška se zaobleným spodním okrajem. Podobná krytina patří k historickým stavbám už po staletí a dobře zapadá do charakteru barokní architektury. Pozornost se soustředila také na způsob pokládky. Zvoleným řešením je takzvané korunové krytí, při kterém se dvě řady tašek zavěšují na společnou lať. Oproti šupinovému krytí vzniká odlišné uspořádání jednotlivých vrstev, které bylo v této oblasti historicky používané.
Prosadit tento způsob nebylo podle ředitele kláštera Jana Heinzla úplně jednoduché. Památkáři měli zpočátku obavy z možného vyššího zatížení historického krovu. Po odborném posouzení se ale podařilo najít řešení, které odpovídá požadavkům památkové péče i technickým možnostem stavby. „Výsledek stojí za to, podařilo se nám vrátit nejstarší známé korunové krytí střechy, které se v tomto pohraničním regionu s ohledem na blízkost Dolního Slezska tradičně používalo,“ popisuje Jan Heinzl.
Obnovy se dočkala také fasáda a podkrovní prostory
Rekonstrukce střechy nabídla příležitost pustit se i do dalších prací. Když už kolem kláštera stálo rozsáhlé lešení, využili ho řemeslníci k opravám poškozených míst na fasádě a obnově jejího nátěru. Historická budova postupně získává upravenější podobu nejen při pohledu z dálky, ale také v detailech. Neméně důležité jsou změny, které zvenčí téměř neuvidíte. Nové zateplení podkroví má zlepšit tepelný komfort místností, zatímco výměna nevyhovujících oken a opravy krovu pomohou chránit konstrukci před dalšími problémy.
U takto rozsáhlé památky přitom musí řemeslníci průběžně reagovat na skutečný stav historických konstrukcí. Po odstranění staré krytiny se mohou objevit poškození, která před zahájením prací nebyla viditelná. Na rekonstrukci pracuje realizační tým vedený Petrem Šrutem. Podle vedení kláštera je pro celý projekt důležité nejen řemeslné provedení, ale také vědomí, že výsledky práce mají sloužit dalším generacím.
Klášter se téměř proměnil v ruinu
Abychom pochopili význam současných oprav, musíme se vrátit o několik století zpět. Historie hejnického poutního místa je spojena s legendou o chudém sítaři, jehož nemocná žena a dítě se měly zázračně uzdravit díky přímluvě Panny Marie. Podle tradice právě tato událost položila základy zdejší mariánské úcty. Význam Hejnic postupně rostl a na konci 17. století zde nechal šlechtický rod Gallasů vybudovat františkánský klášter. Jeho podobu navrhl architekt italského původu Marco Antonio Canevalle.
Stavba byla dokončena roku 1696.
Na klášter později navázala výstavba monumentálního barokního kostela Navštívení Panny Marie. Vznikal v letech 1722 až 1729 podle plánů pražského architekta Tomáše Haffeneckera. Jeho výrazné průčelí a dvojice věží dodnes utvářejí charakteristické panorama Hejnic. Dvacáté století však přineslo dramatický zlom. Po druhé světové válce a odsunu německého obyvatelstva se zásadně změnily poměry v celém regionu. V roce 1950 komunistický režim klášter zabral a využíval jej mimo jiné jako internační tábor pro řeholníky. Později objekt sloužil dalším účelům a postupně chátral. Na konci osmdesátých let byl jeho stav natolik špatný, že další osud historické budovy zůstával nejistý.
Z opuštěného kláštera se stalo místo setkávání
Obrat přišel po roce 1989. Na záchraně kláštera se významně podílel kněz Miloš Raban, který se po návratu z emigrace zasazoval o obnovu areálu a jeho nové využití. Díky podpoře evropského programu PHARE a řady dalších dárců se podařilo na přelomu tisíciletí dokončit rozsáhlou rekonstrukci. Od roku 2001 bývalý františkánský klášter slouží jako centrum duchovní obnovy, vzdělávání a setkávání. Dnes funguje pod názvem Klášter Hejnice – vzdělávací, konferenční a poutní dům. Pořádají se zde koncerty, výstavy, přednášky, konference i duchovní programy. Hejnický klášter má zároveň mimořádný význam pro česko-německé vztahy. Na jeho obnově se dlouhodobě podíleli dárci a organizace z obou zemí. Místo poznamenané poválečnými událostmi se postupně stalo symbolem dialogu a smíření.
Opravy za miliony korun pomáhají financovat i lidé ze zahraničí
Obnova takto rozsáhlé památky představuje značnou finanční zátěž. Podle zveřejněných informací kláštera byla samotná hlavní rekonstrukce střechy vysoutěžena přibližně za 15 milionů korun včetně DPH. Na projekt přispívají evropské fondy, veřejné instituce, nadace i soukromí dárci. Důležitou roli přitom hraje skutečnost, že klášter není běžným komerčním ubytovacím zařízením. Příjmy z ubytování, stravování a pořádaných akcí pomáhají financovat jeho provoz a péči o historické budovy. Samy o sobě ale na tak náročné investice nestačí. Podpora přichází také od německých církevních organizací a spolků, které jsou s Hejnicemi historicky spojené. Na obnovu v minulosti přispívali i potomci šlechtického rodu Clam-Gallasů. Mezi podporovatele patřil rovněž Karel Schwarzenberg, jehož rodina měla k Hejnicím příbuzenské vazby.
Obnova hejnického areálu není jednorázovou rekonstrukcí, po které bude na dlouhá desetiletí hotovo. Historické stavby vyžadují soustavnou péči a vedle velkých stavebních zásahů přicházejí na řadu také jednotlivé umělecké a řemeslné detaily. V posledních letech se pozornost soustředila například na historický křišťálový lustr z roku 1853, který kostelu věnoval sklářský podnikatel Josef Riedel. Dalším z projektů je obnova barokních slunečních hodin v rajském dvoře kláštera. Jejich historickou podobu pomáhali odborníci rekonstruovat podle dochovaných pramenů.
Zdroj: autorský text, wienerberg.cz, klášter Hejnice
