Na pražském Masarykově nádraží se už v 19. století nejen čekalo na vlak, ale také dobře jedlo. Někdejší restaurační prostory později vystřídalo kasino a jejich původní lesk postupně zmizel. Před pěti lety se sem gastronomie vrátila. Dnešní Masaryčka ovšem nestaví jen na české kuchyni a plzeňském pivu. Za pozornost stojí také samotný interiér, kde zůstaly původní litinové sloupy, kazetové stropy a novodobé prvky nenápadně odkazují na železnici.
Pražská nádraží bývají místy, kterými chceme především rychle projít. To Masarykovo je v tomto směru trochu jiné. Leží přímo v centru a jeho historické budovy patří dodnes k výrazným připomínkám doby, kdy příjezd železnice měnil podobu Prahy. Součástí tohoto příběhu je také restaurace Masaryčka, otevřená po rekonstrukci na konci srpna 2021. Letos tak slaví pět let. Mnohem zajímavější než samotné výročí je ovšem příběh prostoru, ve kterém sídlí. Restaurace se sem totiž po letech vlastně jen vrátila.
Historie Masarykova nádraží sahá do první poloviny 19. století. Areál vznikal v letech 1842 až 1845 jako součást železniční trati Praha–Olomouc. První vlak sem slavnostně přijel 20. srpna 1845 z Olomouce. Budovy navržené inženýrem Antonínem Jünglingem dostaly klasicistně-empírový charakter, v němž měla reprezentativnost své místo, nikdy ale nepřevážila nad praktičností. O to pozoruhodnější je, že historický areál můžeme v centru Prahy sledovat dodnes. V dopravní koncepci schválené v 50. letech 20. století se počítalo zrušením a odstraněním nádraží.
Samotná budova, v níž dnes sídlí Masaryčka, je o něco mladší. Na rohu Hybernské a Havlíčkovy ulice vznikla v letech 1872 až 1873 jako nová restaurační budova. Přestože ji od nejstarších částí nádraží dělí téměř tři desetiletí, architektonicky na ně navazuje. Nádražní restaurace měla navíc specifickou úlohu. Nesloužila jen cestujícím čekajícím na vlak. Vzhledem k poloze v centru města měla konkurovat pražským restauracím a zároveň reprezentovat město před návštěvníky přijíždějícími do metropole. Později restaurační provoz vystřídalo kasino a někdejší společenský charakter místa postupně ustoupil.
Rekonstrukce zachovala charakter prostoru
Když se v rámci rozsáhlejší obnovy Masarykova nádraží začala připravovat také nová podoba restaurace, nebylo cílem vytvořit historizující kulisu. Interiér měl přiznat stáří budovy, ale současně fungovat jako moderní a velmi vytížený gastronomický provoz, schopný vydat až 500 obědů za den. Rekonstrukce za celkem 70 milionů korun probíhala pod dohledem památkářů. Zachovat se podařilo mimo jiné charakteristické litinové sloupy a kazetové stropy, které dnes patří k nejvýraznějším prvkům interiéru. Moderní zařízení naopak pracuje s kontrastem. Inspirace železnicí se do návrhu dostala poměrně nenápadně. Tvarování obkladů stěn vychází z linií železničních tratí při pohledu z výšky a stejný motiv se propsal také do loga restaurace. Na jedné ze stěn se objevují názvy zastávek jednoho z historických spojů vyjíždějících z tohoto nádraží.
Foto: Tomáš Dittrich
Rekonstrukce proběhla před pěti lety.
Po kasinu se sem vrátila česká kuchyně
Provoz současné restaurace převzala společnost Lagardère Travel Retail a Masaryčka se veřejnosti otevřela na konci srpna 2021. Koncept navázal na historii zdejšího restauračního provozu, ovšem nikoli doslovným návratem k prvorepublikovému jídelníčku. Základem se stala známá česká jídla připravovaná v současnějším pojetí. Jedním z překvapivých stálic se stala žemlovka. „Jedním z tahounů jídelníčku se od prvních dní stala žemlovka – pokrm, který by v restauraci čekal málokdo, a asi právě proto se stal jedním ze symbolů. Snažíme se ji dělat moderním způsobem, stále je sladká, ale je lehká jako obláček,“ říká Patrik Vrkoč, store manager Masaryčky.
Ještě větší popularitu si získal smažený sýr ze 48% goudy připravovaný na přepuštěném másle, který je podle provozovatele nejprodávanějším jídlem restaurace. Následuje guláš z hovězího karabáčku s čerstvým křenem a kulajda. Vedle stálého menu se tu objevují také krátkodobé gastronomické akce. Některé se vědomě vracejí k jídlům, která v českých restauracích bývala samozřejmostí – například k obloženému vejci na vlašském salátu nebo kuřecímu masu se šunkou a broskví. Jindy přišla na řadu zabijačka s jitrnicemi, jelity, vdolky a buchtami. Tradice se tak do prostoru nevrací jen prostřednictvím architektury, ale také přes jídlo.
Spojení nádražní restaurace s českou pivní kulturou je další součástí konceptu. Podle údajů provozovatele se zde během prvních pěti let vyčepovalo 426 tisíc litrů Pilsner Urquell. Číslo dobře ukazuje, jak intenzivně je prostor využíván – Masaryčka není restaurací, která by žila jen ze své historie a zajímavého interiéru. Významnou část hostů tvoří lidé mířící na vlak nebo přijíždějící do Prahy, zároveň sem ale chodí i pravidelní návštěvníci z okolí náměstí Republiky. Nádražní restaurace se tak po více než století znovu dostává do podobné situace, jakou popisují historické prameny: musí fungovat současně pro cestující i pro město kolem ní.
Doporučujeme
reklama
Ve sklepě zůstalo tajemství po předchozích provozech
Ne všechny stopy minulosti jsou přitom na první pohled vidět. Ve sklepě se dodnes nacházejí velké pivní tanky, jejichž odstranění by si při rekonstrukci vyžádalo bourání, a proto byly zazděny. Kdy přesně se do objektu dostaly a jakým způsobem, dnes podle provozovatele není známo. Proměnily se i další části budovy. Na místě současných toalet bývalo kadeřnictví, zatímco někdejší sklepy dnes částečně slouží jako provozní zázemí s kancelářemi a šatnami.
Zdroj: autorský text, masaryckarestaurace.cz
Galerie: Kdysi Císařská restaurace, později kasino. Historická restaurace na Masarykově nádraží slaví pět let od své rekonstrukce
