Litinové nádobí má pověst těžkého, složitého a trochu „nebezpečného“ společníka. Prý se nesmí mýt saponátem, snadno zrezne, nepatří na indukci a zkoušet v něm rajčatovou omáčku je striktně zakázáno. Jenže většina těchto varování jsou spíš přetrvávající předsudky než realita. Pojďme si jednou provždy ujasnit, jak to s litinou skutečně je.
Litina provází kuchyně po generace. Samozřejmě za předpokladu, že jde o nesmaltované litinové nádobí s přírodní ochrannou vrstvou, tzv. seasoningem. Pak jde jen o železo a zapečený jedlý olej. Žádné syntetické nepřilnavé vrstvy, žádné PFAS chemikálie. Přesto kolem ní koluje překvapivě mnoho polopravd, které řadu lidí odradí ještě před prvním použitím.
Jedna z nejčastějších obav se týká mytí. Litinu lze umýt i s malým množstvím jemného saponátu. Není to nutnost, ale povrch tím nezničíte. Co jí naopak škodí, je myčka nádobí a dlouhé máčení ve dřezu. Po umytí stačí pánev důkladně osušit. Občasným trápením na litinovém nádobí je rez. „Pokud necháte pánev ve dřezu, aby se odmočila, dáte ji do myčky, nebo ji po umytí hned důkladně neosušíte, zrezaví. Rez se vyskytne i tehdy, pokud skladujete nádobí v prostředí, kde se vyskytuje vlhkost, tj. venku, ve skříňkách blízko myčky, nebo na policích ve vlhké místnosti,“ vysvětluje Tomáš Dytrych, odborník z Grilovani.cz a doplňuje: „Opakovanému výskytu rzi zabráníte, pokud litinové nádobí důkladně osušíte ihned po umytí a do jeho povrchu na závěr vetřete slabou vrstvu jedlého oleje.“
Často se traduje, že litina nesmí přijít do kontaktu s kovem. Ve skutečnosti patří k nejodolnějším materiálům v kuchyni. Kovová obracečka jí neublíží. Povrch není křehký jako u běžných nepřilnavých pánví. Podobně je to s kyselými surovinami. Menší množství rajčat, vína nebo citronové šťávy nevadí. Při dlouhém vaření velkého objemu kyselého pokrmu může dojít k oslabení ochranné vrstvy, tu ale lze znovu vypálit. Patina se obnovuje i běžným používáním.
Litina si rozumí s plynem, elektřinou, sklokeramikou i indukcí. Díky přirozeným feromagnetickým vlastnostem funguje na indukční desce velmi dobře. Z plotny ji navíc můžete bez obav přesunout do trouby. Jediné místo, kam nepatří, je mikrovlnná trouba. Při vaření na hladkých deskách je dobré s nádobím zbytečně nešoupat a vždy jej zvednout. Nejde o omezení materiálu, ale o ochranu povrchu sporáku.
Černý povrch není umělý nátěr. Vzniká zapečením oleje do struktury kovu. Jde o uhlíkovou vrstvu, která chrání povrch a zároveň se při vaření dál přirozeně vyvíjí. U kvalitních výrobců tvoří základ pouze jedlý olej. Většina moderních kusů je už z výroby ošetřena a připravena k použití. Domácí „vypalování“ před prvním vařením tak obvykle není nutné. „I když je nové nádobí opatřeno ošetřeným povrchem a připraveno ihned k použití, je nesmírně důležité, abyste se o něj pokaždé dobře postarali. Umyjte ho teplou vodou, ihned osušte a vetřete do jeho povrchu slabou vrstvu jedlého oleje a poté nádobí otřete do sucha,“ radí Tomáš Dytrych.
Litina vydrží desítky let a často se dědí z generace na generaci. Tvrdý materiál je však zároveň křehký. Při pádu na tvrdou podlahu by mohla i prasknout. Při běžném používání ale zvládne vysoké teploty, kovové náčiní i pečení v troubě bez známek opotřebení. Odmění vás rovnoměrným vedením tepla, univerzálním použitím a povrchem bez syntetických vrstev. Možná je čas odložit předsudky a dát litině prostor. V moderní kuchyni má stále své pevné místo.
Autorský článek, Tomáš Dytrych - Grilování.cz
79 Kč
79 Kč
84 Kč
