„Šperky pomáhají dělat dojem, neměli bychom na ně zapomínat ani na home officu,“ říká šperkařka Jenny Halada

Když se narodíte do šperkařské rodiny, odmala vás obklopují klenoty a budoucí profese se zdá předem jasná. Cesta Jenny Halada k navrhování šperků ale rozhodně nebyla přímočará, chvíli dokonce uvažovala, že by se mohla tradici vzepřít.

„Byla jsem mladá a chtěla rodině ukázat, že umím i něco jiného než šperky. Během studia na UMPRUM jsem se chvíli věnovala designu interiéru. Ale nebyla jsem tehdy spokojená,“ vzpomíná. Proč se nakonec ke šperkům vrátila? „Na škole jsem měla čas vyzkoušet si všechny směry, tak jsem se pustila i do nábytku. Zamilovala jsem se do Bali, kde jsem byla dva semestry na stáži. Měla jsem sen, že bych se sem každý půlrok vracela a rozjela tam design nábytku. Pak jsem ale zjistila, že je to velmi náročné, a rozhodla se pro šperk.“

Cesta z města

V loňském roce odstartovala Jenny Halada novou životní kapitolu. Po letech strávených v kosmopolitním Berlíně se přestěhovala do vesnice za Prahou.

„Berlín bylo krásné období, ale už jsem nějakou dobu cítila, že končí. Přechod ze života ve městě do toho venkovského šel překvapivě hladce. Krátce nato jsme oslavili narození naší druhé dcery Sofie. Teď pracuji z domu, což mi ušetřilo mnoho času, který následně věnuji rodině, ale třeba i práci na zahradě. S partnerem a našimi dvěma holčičkami žijeme v podstatě v ústraní,“ vypráví Jenny.

Zajímá mě, jestli by byla ráda, kdyby dcery pokračovaly v rodinné tradici. „Jen v případě, že by samy projevily zájem, určitě je nechci do ničeho nutit. Chodí se na mě při práci dívat a já je ráda nechávám objevovat, cokoli je zaujme. Nejsem si ale jistá, jestli je moje profese pro nadcházející generaci vhodnou volbou. Ruční výroba je v mnoha oblastech postupně nahrazovaná strojovou a v budoucnu to bude čím dál častější.“

Diamanty na monitoru

Příležitostí k nošení šperků sice v posledním roce značně ubylo, Jenny ale věří, že ženy na zdobení sebe sama nezanevřou. Naopak po zvládnutí pandemie očekává „shopping boom“ a šperky považuje za důležité i nyní. „I během konferencí u počítačů se lidé ukazují, šperk zůstává i v této době módním doplňkem, který je vidět. Navíc když máte na komunikaci a oslovení druhé strany k dispozici jen monitor, uděláte dojem právě šperkem. Jeden velký kus o to víc vynikne a zazáří.“

Sama ani trochu nepropadla trendu lock­downové módy. „Tepláky nevlastním! Většinou se na doma oblékám, jako kdybych šla ven nakupovat. Asi nemine den, kdy bych aspoň trošku nepracovala, takže cokoli si obleču, je to současně i outift ‚do práce‘. Jediná podmínka je, aby to nebylo moc okázalé.“

Minimalismus je typický i pro šperky, které navrhuje, celoživotně se zajímá i o téma hvězdných konstelací. „Je to můj životní projekt. Z celkového počtu 88 moderních konstelací hvězd jsem jich zatím vytvořila jen 17, ještě mi jich tedy hodně zbývá. Moje idea je nepřestat, dokud je neztvárním všechny.“

Přestože některé šperky nesou názvy podle znamení zvěrokruhu, sama designérka na horoskopy příliš nevěří. „Jsem ráda, když mám v tvorbě nějaký systém, proto jsem zvolila konstelace hvězd, k nimž patří i zvěrokruh. Horoskop si občas přečtu, ale moc mu nevěřím. Zatím mě nepřesvědčil,“ přiznává. A co plánuje designérka šperků do budoucna? „Až bude možné cestovat, chtěla bych letět do Mexika, kde máme část rodiny. Ještě neviděli moji druhou dceru a moc se na ni těší. A v tvorbě se chci nově věnovat technologii 3D tisku, která se dá s ruční prací dobře kombinovat.“