Příběh kokosu: Sám si doplaval, kam potřeboval
Nejstarší známé fosilie kokosového ořechu, pocházející z období eocénu (přibližně před 37–55 miliony let), byly nalezeny v Austrálii a Indii. V jižní Asii a na ostrovech východní Indie se kokosové palmy cíleně pěstují již více než 3000 let. Kokos se rozšířil i díky schopnosti těchto ořechů dlouho plavat po moři. Dnes se kokosová palma vyskytuje ve všech zemích podél tropického pobřeží. Dozrává v sedmi letech a plodí sedmdesát nebo osmdesát let. Její plody jsou základní potravinou na mnoha tichomořských ostrovech. Ve spoustě oblastí, kde kokosové palmy rostou, dodnes platí staré přísloví: „Kdo zasadí kokosovou palmu, zasadí tím i lodě a oblečení, jídlo a pití, dům pro sebe a dědictví pro své děti.“ Název kokos je ovšem novější. Pochází ze 16. století, a to z portugalského a španělského slova „coco“ které znamená hlava, lebka či grimasa, ale také strašák či výraz, kterým portugalský folklór nazýval čarodějnice. Pojmenování evidentně vychází ze tří prohlubní ve skořápce kokosového ořechu, které připomínají rysy obličeje. Do Evropy se kokos dostal poprvé díky mořeplavci Vascu de Gamovi, který ho dovezl z Indie.