Lidová rada z Turnovska říká: „Na Matičku boží se má trhati koření a dát usušit, a když pak hřmí, má se z něho kousek spálit, aby do stavení neuhodil hrom.“ A vy si z usušené mariánské kytičky můžete udělat třeba bylinný čaj nebo si vyrobit vonný polštářek.
Tradice sběru bylin právě 15. srpna vychází z legendy, podle které apoštolové po nanebevzetí Panny Marie otevřeli její hrob a místo jejího těla v něm našli jen nádherně vonící květy růží, lilií a dalších rostlin a bylinek. Jako snad každá tradice má ale i tato reálný základ. V polovině srpna totiž mají bylinky nejvyšší obsah účinných látek a silic, proto je opravdu k jejich sběru ten správný čas. Tradičně se do „mariánského snopku“ trhal magický počet bylin – nejčastěji 7 (počet svátostí či bolestí Panny Marie), 9 (podle měsíců těhotenství) či 12 (počet apoštolů), místy dokonce 72 (tolik květů prý bylo nalezeno v hrobě Panny Marie, která zemřela v 72 letech).
Pokud si chcete takovou „magickou“ kytičku natrhat i vy, poradíme vám, které byliny do ní nejčastěji patří. Jsou to třezalka tečkovaná, mateřídouška, divizna, řebříček obecný, vratič obecný, máta a meduňka, řepík lékařský a heřmánek. K nim se pak přidávaly obilné klasy (pšenice, žito, ječmen), které symbolizovaly vděčnost za úrodu a chléb, a dále zahradní květiny (lilie, růže), jež byly podle legendy nalezeny v prázdném hrobě Panny Marie. Poté, co naši předci kytičky nasbírali, vázali je do kytic nebo věnců. Často je ještě zdobili stuhami a doplňovali šípky či jeřabinami, aby byly ještě krásnější, protože je na svátek Nanebevzetí Panny Marie nosili do kostela, kde jim kněz při mši požehnal. Věřilo se, že posvěcením bylin se násobí jejich léčivá i ochranná moc.
Foto: Pexels
Základem kytice byla třezalka tečkovaná, které se říkalo krev Panny Marie.
Proti bouřce, do čajů i do kolébky
A co se s bylinkami dělalo po návratu z kostela? Běžně se kytice zavěšovaly na čestné místo v domě – nejčastěji pod kříž, do takzvaného „svatého kouta“, nad dveře nebo pod střechu. Jak už jsme zmínili v úvodu, svazek měl chránit stavení před úderem blesku, požárem, krupobitím i zlými silami. Ale tím jeho využití nekončilo. Zavěšená kytice totiž v chalupě postupně uschla a v průběhu roku se z ní odebíralo. Bylinky se přidávaly do čajů pro nemocné členy rodiny i domácí zvířata. Při bouřce se házely do ohně jako vykuřovadlo k odvrácení blesku. Také se vkládaly do kolébky novorozencům pro ochranu nebo do rakve zesnulým na poslední cestu.
Zajímavou tradicí pak byla výroba tzv. mariánského slamníku neboli postýlky Panny Marie. Nepředstavujte si však celou matraci, ale spíš menší slamníček nebo jen vrstvu vybraných bylin, které se vkládaly do postele ženám během šestinedělí. Šestinedělí bylo totiž považováno za období, kdy jsou žena i novorozenec nejzranitelnější vůči zlým silám, nemocem nebo uhranutí. Posvěcené mariánské byliny v posteli měly působit jako duchovní štít a přivolávat ochranu samotné Panny Marie, patronky matek. Zároveň však šlo o účinnou aromaterapii a částečně i dezinfekci. Žena trávila v posteli hodně času a teplo jejího těla uvolňovalo z bylin silice. Mateřídouška, meduňka nebo levandule pomáhaly matce relaxovat, mírnily poporodní úzkost a podporovaly klidný spánek matky i dítěte. Rostliny jako řebříček, třezalka nebo heřmánek mají mírné antiseptické a protizánětlivé účinky, což pomáhalo při hojení poporodních neduhů. Byliny navíc pomáhaly udržet lůžko svěží a voňavé. A takový minislamník či bylinný polštářek si ze sušených bylin můžete vyrobit i vy. Z hustě tkané látky (aby se z ní bylinky neprášily), nejlépe lnu nebo bavlny, ušijte povlak a vycpěte ho nejen nasušenými bylinami, ale i pohankovými nebo špaldovými slupkami, případně ovčí vlnou nebo sterilní slámou. Pak už stačí jen zašít a dát si ho do postele, buď vedle polštáře nebo klidně i pod něj.
