Upcyklace není jen o udržitelném způsobu života. Může být i trikem, jak přinést ducha starých časů k vám do chalupy. Máme pro vás pár tipů, jak dnes využít historické zemědělské či řemeslné náčiní, které jste možná našli při rekonstrukci starého stavení. A prozradíme vám také, k čemu sloužilo původně.
Pokud jste se někdy stali hrdými majiteli staré usedlosti, pravděpodobně bylo prvním a nejméně populárním krokem k její rekonstrukci vyklízení. My jej doporučujeme dělat s rozmyslem, minimálně tam, kde byste mohli najít nějaké to staré nářadí, které do zrenovovaného interiéru (či na zahradu) dokáže přinést původního ducha. A to i v případě, pokud máte v úmyslu zchátralý objekt zbourat a na jeho místě postavit zcela nový. Máselnice, kola od žebřiňáku, cepy, nebo třeba různé bandasky, vědra a koše... Po vyčištění, případně impregnaci nebo přelakování, můžete tyto předměty použít jako stylové dekorace. Ještě lepší však bude, když pro ně najdete nějakou novou funkci. Pokud nevíte, k čemu sloužilo takové brdo, co je to žernov a že říčice se kdysi našla snad v každé domácnosti, my vám jejich význam ukážeme a poradíme vám, co s nimi dělat dnes.
Foto: Gemini AI
Stůl z mlýnského kamene
Výraz žernov jste zřejmě už někdy zaslechli. Jde o kamenný mlýnek na obilí. Soustava kamenů, mezi kterými se drtilo obilí se používala už ve starověku. Při mletí byly zapotřebí žernovy dva (hornímu se říkalo běhoun, spodnímu spodek nebo ležák) a stále se dají někde zapomenuté objevit. V roce 2011 dokonce jistý včelař našel při kopání plotu nedaleko Mladé Boleslavi 1000 let starý žernov. To je již samozřejmě unikát, který byste si pro sebe nechávat rozhodně neměli a měli byste nález nahlásit na nejbližší obecní úřad. Mlecí kameny na obilí (ale i na koření, dřevěného uhlí, rudu) se používaly až do 19. století, kdy je vytlačily válcové mlýny. Vysloužilé kameny pak našly uplatnění jako stavební materiál. Může se tudíž stát, že žernov objevíte u staré chalupy jako součást dlažby, základů či zídek. Materiálem pro výrobu žernovů byly nejčastěji pískovce, trachyty, žula a křemenec. Lišit se mohou velikostí a také otvorem, kterým se sypalo mezi kameny obilí. Byl sice nejčastěji kruhový, ale existují i žernovy se čtvercovým otvorem. Žernov se může stát jednoduchou dekorací vaší zahrady, klidně jen tak položený do skalky – do jeho středu zkuste vysadit nějakou trvalku, která se příliš nerozrůstá do šířky a stačí jí úzký prostor. My jej však využili jako originální, a hlavně nezničitelný venkovní stolek, pokud vám nevadí nějaké ty nerovnosti a nedokonalosti kamene.
„Je to na jedno brdo“, říká se dodnes. Víte však z čeho toto pořekadlo vzniklo? Brdo je součást tkalcovského stavu. Jde o hřeben, který slouží k přichycování nití. Díky tomu, že se nitě pomocí brda fixovaly, mohla přadlena příst stále stejným způsobem a látka, kterou vytvářela, byla rovnoměrná - tudíž bylo všechno stejné - na jedno brdo. Jednotlivé „paprsky“ brda bývaly vyrobené z rákosu a později z drátků, na které si dnes můžete zavěsit náušnice, řetízky a další šperky a získat tak do koupelny či v ložnice na chalupě opravdu nevšední šperkovnici.
Říčice nebo řičice je jedním z výrazů pro řešeto, tedy síto na přesívání mouky a obilí. Tentokrát se neobjevuje v úsloví, ale dokonce v lidové písni. Však to znáte: „Nevěř holka chlapci nevěř, na řičici vodu neměř...“ Pokud není síto, které jste našli ve stodole, příliš děravé, můžete jej použít třeba k prosívání písku. Ale ještě lépe poslouží jako chalupářská dekorace. Světlo, které prochází mřížkou síta se totiž krásně rozptýlí, proto je doporučujeme využít jako stínidlo lustru. Stačí si pořídit kabel (nebo kabely) s velkou „edisonkou“ a pod ní řičici připevnit. Ze stropu vedle světelného kabelu našroubujte hák, ke kterému připevněte trojici provazů s oky na koncích. Řešeto pak na třech místech proděravte a provlékněte očka, která mají provazy na druhé straně. K uchycení můžete použít i drátky či lněný provázek. Síto bývá lehké, takže se nemusíte bát, že by jej neudržely.
