Evropská evoluce od Římanů k trojobalu
Ve starověkém Římě lidé připravovali pokrm zvaný Scriblita. Kousky masa, ryb nebo zeleniny tehdy obalovali v jednoduché směsi mouky, vody, mléka a vajec. Během středověku se obdobná technika rozšířila po Evropě pod názvem fritters, což byly vaječné svítky či placky se zapečenými surovinami uvnitř. V období renesance a baroka sice začal v rakousko-uherské kuchyni dominovat klasický trojobal složený z mouky, vejce a strouhanky, ale tekutá těstíčka zůstala populární alternativou. Využívala se pro smažení jemné zeleniny a ryb, nebo v domácnostech, kde chyběla suchá strouhanka. Ve 20. století pak francouzská haute cuisine začala do litého těstíčka přidávat strouhaný tvrdý sýr, což položilo základy pro moderní sýrové variace.