Zatímco dnešní včelaři považují rojení spíš za problém, kdysi to byl jediný způsob, jak svoje včelstvo rozmnožit. A med byl v některých dobách opravdu ceněný jako tekuté zlato. Nejčastěji se roje odchytávaly v květnu, a byl to rituál i adrenalinový sport v jednom.
Pro včely je květen měsícem, kdy nabraly plné síly. Mají dostatek potravy a sbírají nektar i pyl z rostlin, které momentálně kvetou (pampeliška, řepka, ovocné stromy a další). Včelstvo teď roste velmi rychle a připravuje se na rojení. To se snaží různými metodami dnešní včelaři potlačit, aby včely neztrácely sílu a produkci medu. Dřív ale naopak s pohledy upřenými vzhůru a ušima nastraženýma na typické hluboké hučení roj s nadějí očekávali. Odchyt takového roje byl totiž pro hospodáře jedinou cestou, jak navýšit počet svých včelstev.
„Roj, který se v máji rojí, za fůru sena stojí; ale červnový roj nestojí ani za husí brko.“ I z téhle lidové pranostiky vyplývá, že květnové roje byly ty nejžádanější. Mělo to jednoduchý důvod. Pokud je včelař odchytil a dal do úlu, měly včely ještě dost času se do zimy „zakrmit“. Pozdější roje často nepřežily zimu, protože si nestihly nashromáždit zásoby. Rojení je přirozený způsob, jak se včelí kolonie množí. Když se stávající úl přeplní, matka s částí dělnic vylétá z úlu, aby vytvořila novou kolonii. Nejprve se přesunou na provizorní vyčkávací stanoviště, a pak si najdou nový domov. Chytání včelího roje je tedy nedílnou součástí včelařství a vyžaduje určité dovednosti i dávku štěstí.
Foto: Pexels
Příroda je v plném květu, a tak mají včely dostatek potravy.
Hlavní je ulovit matku
Aby včely neuletěly příliš daleko, hospodáři používali různé triky. Bubnovali do hrnců (věřilo se, že zvuk včely zmate a ty dříve usednou), nebo stříkali na roj vodu, aby včely nabyly dojmu, že přichází déšť. Také se věřilo, že hlasité bouchání do plechů nebo zvonění přiměje roj, aby se usadil nízko na stromě, protože si včely hluk spletou s bouřkou. Roj se kropil vodou i proto, aby hmyz ztěžkl a neulétl. Pak je včelař rázným úderem sklepl do připravené bedny (rojáku), nebo se jednoduše odřízla celá větev i s hroznem včel a přenesla se rovnou do nového úlu. Nejdůležitější však bylo chytit matku. Pokud už byla v rojáku, zbytek včel ji poslušně následoval.
Foto: Pixabay
Když se včely rojí, nebývají nijak agresivní, nemusíte se bát.
Doporučujeme
reklama
Když najdete roj
I když se snaží včelaři rojení předcházet, občas se to nepodaří, takže by i dnes měli odchycení roje, který jim uletěl, zvládnout. Dobrou zprávou je, že včely v této fázi nebývají agresivní, protože ještě nemají co bránit – žádné plásty, zásoby ani plod. Základem pro bezpečný odchyt je i v současnosti tzv. roják - speciální nádoba s uzavíratelným víkem a větráním, do které lze roj bezpečně přemístit. Manipulovat s rojem se doporučuje v ochranném včelařském obleku, klobouku nebo kukle. Jemné setření včel do rojáku se dělá pomocí smetáčku, případně lze využít slabý kouř z dýmáku k uklidnění včel.A co byste měli dělat vy, když na své zahradě hučící roj včel objevíte? Kontaktovat nejbližšího včelaře v okolí a oznámit mu to. Je pravděpodobné, že se bude jednat o jeho roj. Pokud ve vašem okolí žádný včelař není, můžete zavolat hasiče, kteří jsou na odchyt roje také vybavení. Roj neznámého původu se bohužel musí zlikvidovat na základě Veterinárního zákona, aby se mezi včelstvy zabránilo šíření různých chorob.
