Poctivé řemeslo, které předčí moderní design: Modrotisk ožívá a vrací do módy krásu tradice

Kdykoli se k modrotisku přiblížíte, cítíte staré dobré jistoty. Plátno chráněné tajemnou reservou, indigová lázeň a chvíle napětí, kdy voda odkrývá kresbu. Venkov tím žije po staletí. V dílnách se nesou příběhy otců a dcer, mistrů a učňů, kteří znají každý škrábanec na tiskové formě. A pak najednou vidíte totéž na teniskách, v galerii nebo na stole jako ubrus se slavnostní září. Tradiční řemeslo se vrací domů a bere nás s sebou. Modrotisk začíná u formíře, tichého alchymisty s ostřím dlátka a mosazným hřebíčkem. Do dřeva vtiskne drobnou geometrii květů a listů. Tiskař pak formu přenese na látku pomocí směsi, která nepropustí barvu. Látka se ponoří do indiga a při každém nadechnutí vzduchu tmavne do modra. Když se ochranná směs smyje, vzor vystoupí čistě bílý. Není to kouzlo, a přesto nás pokaždé okouzlí.

Dvůr Králové žije formami, Olešnice a Strážnice jako živé učebnice

Ve Dvoře Králové znějí stroje, které pamatují naše prababičky. Formíři tu opravují staré poklady i vytvářejí nové pro školy, návrháře i muzeální sbírky. Každá forma je dialog mezi minulostí a dneškem a každé cinknutí hřebíčku připomene, že bez formy by nebyl tisk. Od poloviny 19. století jde o jedno z nejpevnějších center, odkud se vzory rozbíhají do světa. V Olešnici a ve Strážnici najdete rodinné dílny, kde se modrotisk pořád dělá postaru. V jedné si koupíte šátek nebo kousek metráže, v druhé si dokonce můžete zkusit natisknout vlastní vzor a odnést si domů malý modrý poklad. Tyhle dílny učí trpělivosti a připomínají, že čas nemusí pořád spěchat. A kdo někdy viděl, jak se z indigové lázně pomalu vynoří sytě modrá látka, ten ví, že modrotisk je víc než řemeslo. Je to hrdost i radost, kterou si oblékáme.

Od krojů k módě a designu

Z dávných svátků a krojů se modrotisk přesunul do moderních kolekcí, interiérů i na porcelán. Návrháři si zamilovali jeho čistotu a variabilitu. Jemný puntík, střídmý pruh, kvítka jak z babiččiny zahrady. Vzory se snadno kombinují se lnem i vlnou a fungují na šatech, sukních, polštářích i paravánech. Udržitelná volba pro ty, kdo chtějí nosit příběh, ne jen trend. Proč modrotisk vydržel až do dneška? Protože za ním vždycky stáli lidé. Rodiny, které si pečlivě předávaly recepty i nářadí, muzea a školy, které ho nenechaly zapadnout, i kraje, kde si tradic váží. A v neposlední řadě také zákazníci, kteří nehledají jen nejnižší cenu, ale zajímá je, kdo a s jakou péčí jejich kousek vyrobil. Zápisy v seznamech nehmotného dědictví tomu dávají rámec. To podstatné se však odehrává v dílně u stolu, kde se ze dřeva, látky a barviva rodí krása.

Naučte se číst vzor

Modrotisk není jeden. Poznáte kraj podle květů a rytmu. Někde převažuje drobnopis, jinde odvážný ornament. Formy si pamatují kroje, vinice, kapradiny z údolí, kapličky i ptáky z mezí. Když se zadíváte dobře, uvidíte v látce cestu, po které šly generace. A taky prostor pro vlastní krok. Chcete si modrotisk pustit do života. Zkuste polštář, šálu, ubrus na nedělní koláče. Kupujte raději u dílen, které pořád tisknou postaru, tradiční technikou. Nechte si poradit, jak se o modrou krásu starat – nejlépe jí svědčí šetrné praní a sušení někde ve stínu. A jestli vás láká zkusit si to na vlastní kůži, zajděte si na workshop. Domů si neodnesete jen potištěný kus látky, ale hlavně klid a radost z toho, že něco vzniklo přímo pod vašima rukama.

Zdroj: kudyznudy.cz, irozhlas.cz