Odpověď na otázku, zda nás čeká teplý nebo studený podzim najdeme v pranostikách: Pojďme je rozlousknout

Podzim je jako starý známý, který přichází klidně a s rozvahou. Slunce zapadá dřív, vzduch je ostřejší a ranní mlha zůstává déle. V tomto čase, kdy se příroda pomalu ukládá ke spánku, přicházejí na mysl pranostiky – rčení, která pomáhala lidem po staletí orientovat se ve světě bez radarů a aplikací. A přesto, že dnes meteorologové přesně určují tlakové níže, mnohá tato rčení mají stále co říct.

Pranostiky, které promlouvají s listím

„Čím dříve listí opadne, tím úrodnější příští rok.“ Jedna z těch, které se dědí z generace na generaci. Když je září větrné a stromy se zbavují listí brzy, bývá to považováno za dobré znamení. Podobně i „Jaký listopad, takový březen.“ má svou logiku – oba měsíce se totiž často chovají podobně. Studený, deštivý listopad může předznamenat chladné a rozmarné jaro. Z dalších oblíbených pranostik, které se vztahují k podzimu, stojí za zmínku: „Je-li mnoho žaludů, přijde dlouhá a tuhá zima.“ nebo „Podzim bohatý na mlhu věští v zimě mnoho sněhu.“ a „Jsou-li prvé dny babího léta jasné, nastane teplý podzimek.“ Přes svoji poetickou formu bývají tyto výpovědi často překvapivě přesné. Zvlášť tam, kde lidé stále žijí v těsnějším kontaktu s přírodou.

Co příroda šeptá těm, kdo ji umí číst

Dříve bylo běžné sledovat, jak se chovají zvířata. Zajíc, který začíná brzy hrabat pelech, předpovídá tuhou zimu. A když houby rostou víc než obvykle, značí to vlhké podmínky a častější sněžení v zimních měsících. Pozorovalo se i babí léto. Jeho množství a délka napověděly, jaký bude zbytek podzimu. A pokud v pozdním říjnu ještě ptáci neodlétali na jih, byl to signál, že zima ještě dlouho nepřijde.

Platí to ještě dnes?

V časech klimatických změn se může zdát, že staré pranostiky už nefungují. Září často připomíná srpen, říjen bývá suchý a sníh se objevuje pozdě. Někdy až v lednu. Přesto mnohé z těchto rčení mají stále svou váhu. Ne jako exaktní meteorologická předpověď, ale jako signály, že příroda má svůj rytmus, i když se lehce proměňuje. Zároveň přinášejí něco, co moderní předpovědi často postrádají – klid, důvěru a lidskou zkušenost. Působí jako tiché ujištění, že roční cykly mají svůj význam a že v přírodě není nic náhodné.

Pranostika jako paměť krajiny

I kdyby už pranostiky nesloužily k předpovídání počasí, stojí za to si je připomínat. Jsou součástí kulturní paměti, jazykového dědictví i venkovské poezie, která nevznikla v literárních salonech, ale u kamen, mezi poli, v hospodářstvích. Připomínají dobu, kdy lidé přírodu nejen pozorovali, ale skutečně v ní žili. A možná právě proto mají stále své místo. Nejen na stránkách kalendářů, ale i v každodenním vnímání těch, kdo se občas zastaví, podívají se vzhůru a zamyslí se, co to vlastně šustí v korunách stromů.

Bylinky na podzim